Dopisy

Čínská Huawei nesmí na české vnitro

Respekt 36/2016

Společnost CEFC Group (Europe) Company, a. s., odmítá tvrzení týdeníku Respekt o domnělém pozastavení nákupu padesáti procent česko-slovenské banky J&T a naopak sděluje, že zmíněná transakce pokračuje a jsou činěny dílčí kroky směřující k dokončení dané transakce, a to plně v souladu s dohodou stran.

Radek Pokorný za CEFC Group (Europe) Company, a. s.

Bez volantu

Respekt 36/2016

Jsem řidič, který řídí nerad. A proto již dlouho vyhlížím auta, ve kterých budu moci pospávat nebo jen koukat z okna. Uvítal jsem tak váš článek s velkým zájmem. Chyběla mi v něm ale jedna zásadní věc – bezpečnost proti cizímu převzetí a zneužití pro teroristické útoky. Útok pomocí auta v Nice máme všichni v živé paměti. Auto bylo zastaveno zabitím řidiče. Ale co kdyby řidiče nemělo a řídil ho někdo ze sklepa vzdáleného domu? A co kdyby tak neřídil jedno auto, ale aut deset nebo sto? Jak se zabrání „zavirování“ složitého systému a tomu, aby nad autem převzal kontrolu někdo jiný? To jsou podle mého velmi aktuální otázky a je škoda, že se jimi autor článku ani trochu nezabýval.

Václav Zeman, Praha 

O autech a lidech

Respekt 35 /2016

V souvislosti s řešením parkování v Praze, což se však týká i jiných měst, bych rád uvedl řešení Singapuru. Aby zabránili zahlcení města, musí obyvatelé, pokud si chtějí pořídit vlastní auto, zaplatit nehoráznou daň, a vlastnit (tedy ne pronajmout) parkovací místo, které jsou nuceni si od města odkoupit. Kdo by na to neměl, neměl by ani auto. To je vyváženo perfektní veřejnou dopravou – metrem, autobusy a taxíky, vše za srovnatelné ceny. V Praze jsou to navíc tramvaje.

Nerezidenti by u nás tak byli nuceni zaparkovat na okraji města a pokračovat hromadnou dopravou. Odstavná parkoviště by sice něco stála, ale nejspíš míň než komplex Blanka. A bylo by po problému.

Vojtěch Olšanský

Brno na pouti do neznáma

Respekt 37/2016

Jdu suplovat do předmaturitní třídy. Neznáme se, ale i tak to může být dobrá hodina. Beru si s sebou březnový článek Respektu Umění koncentrace Petra Třešňáka. Líbí se mi. Chci studentům ukázat, že stojí za to přemýšlet.

„Co si představíte pod pojmem ,umění koncentrace‘?“ Chvíli je ticho. Pak se ozve: „Auschwitz.“

Člověk si říká, že už ho nemůže nic překvapit. Může. „Myslel jsem to jako vtip.“ Nemůžu se tomu smát. Kupodivu se nikdo nesměje, aspoň nikoho takového nevidím. Myslím na tábor v Letech a na výrok pana Babiše. A bráním se bezmoci. „Myslím, že na naši školu nepatříš.“ Je to ode mě tvrdé? Nebo mu je to jedno? Na článek se dostane, ale nic není jako dřív. Myšlenkami jsem jinde.

Na druhý den mi kolegyně ukazuje Respekt  a článek Ivany Svobodové. Doprovází ho komiks pana Pernici. Na něm dvě bubliny s Hitlerem: „Koukám, že máte problémy s koncentrací“ a „Znám tábor, který vám zaručeně pomůže.“ Tak je to. „Žádný nácek, to tam o mně nepište. Ty komiksy, to je svobodné umění,“ říká Pernica v článku.

Vím, že s nimi musíme mluvit. Někdy je to ale zatraceně těžké.

Magda Špetíková, Brno

Opravy

V článku Kdo varoval tatu v Respektu 37/2016 jsme publikovali nepřesné znění SMS, která měla varovat podezřelé ze společnosti Tesco SW před policejní razií. Místo „můj zdroj ví jen, že si mají zítra přijít pro tatu“ mělo být přesné znění „můj zdroj jen věděl, že si mají přijít pro tatu“.

Ve stejném čísle v článku Ano, lhal jsem vznikla nedopatřením chyba v podtitulku. Správně měl znít: Prolhanost v politice není nic nového, avšak znepokojivé jsou způsoby, jakými někteří politici lžou, a spoušť, kterou tím mohou napáchat.

Za chyby, které vznikly nepozorností, se omlouváme.