Zdání samozřejmosti

Koncem srpna pochodovaly Londýnem a dalšími britskými městy tisíce lidí s evropskými vlajkami v rukou a zpívaly slavnou písničku od Beatles, jen zaměnily Hey Jude za Hey EU. Mnoho Britů si zjevně zamilovalo Evropskou unii v okamžiku, kdy o ni v referendu přišli. Je příznačné, že projevy takto vřelého vztahu k EU se na kontinentu nevyskytují. Koneckonců, proč oslavovat samozřejmost?

Jenže většina obyvatel Evropské unie zřejmě netuší, že její existence po brexitu vůbec tak samozřejmá není. O budoucnosti EU mají evropští lídři mluvit na neformálním summitu 16. září v Bratislavě (britská premiérka Theresa May pozvána nebyla) a přípravy na něj dávají tušit, že to nebude nuda.

V srpnu se sešli lídři tří klíčových zemí EU – Německa, Francie a Itálie – na ostrově Ventotene, kde mluvili neznámo o čem, veřejně se přihlásili jen k myšlence společné evropské obrany. Minulý týden ladili v Polsku noty premiéři zemí Visegrádu a kromě toho, že pořád odmítají podílet se na přijímání uprchlíků, chtějí posílit pravomoci národních států na úkor Bruselu. Argumentují tím, že to pomůže občanům lépe se ztotožnit s EU (poté co se sami dlouho předháněli v tom, kdo bude nadávat na EU jadrněji). V pátek se v Řecku sešel „jižní“ blok – lídři Francie, Španělska, Itálie, Portugalska, Kypru a Malty. Jejich hlavní agendou je podpora ekonomického růstu, který je podle nich škrcen příliš striktními pravidly pro zadlužování, na kterých trvá zejména Německo. Zdůraznili však, že jejich cílem je Evropu…