Muž, který překročil svůj stín

Michail Gorbačov – reformátor a demokrat, který demontoval komunistický systém a sovětským satelitům vrátil svobodu. Politik, jemuž vyslovili uznání snad všichni vůdci západního světa a Václav Havel mu udělil Řád bílého lva. Nebo spíš aparátník, jenž sice zahájil reformy, brzy se však ocitl ve vleku událostí, ničemu pořádně nerozuměl a nikdy se úplně nevymanil z totalitního myšlení? Jaký byl na vrcholu své moci doopravdy muž, jenž koncem týdne přijíždí po sedmnácti letech do České republiky?

Historie málokdy dává jednoznačné odpovědi, nic jako objektivní, všeobecně přijímaný pohled neexistuje. Každý historik si konstruuje svůj obraz podle pramenů, ze kterých vychází. A u Gorbačova je to zvlášť těžké: deníky si nevedl, jeho paměti nejsou moc objektivní. Často se navíc držel v pozadí a své názory si nechával pro sebe. O Gorbačovových postojích v době, kdy měl vliv, tak nejlépe vypovídají konkrétní situace, v nichž musel zaujmout nějaké stanovisko – i když jím byla třeba nečinnost.

Nejít proti vůdci

V březnu 1988, kdy v Sovětském svazu již vládla relativní svoboda tisku, vyšel v periodiku Sovětskaja Rossija článek s titulkem Nemohu se vzdát svých principů, podepsaný Ninou Andrejevovou, vysokoškolskou pedagožkou na Leningradském technologickém institutu. Text získal podporu konzervativní většiny ve stranickém aparátu, dokonce posvěcení tajemníka ústředního výboru strany, „jestřába“ Jegora Ligačova. Nepřímo kritizoval Gorbačova (který byl v té době na…