Zítra bude jinak

Lidé mají nadání k ledasčemu, v jedné věci ale příliš silní v kramflecích nejsou. Schopnost žít spokojeně v přítomném okamžiku nepatří mezi naše silné stránky. K tomu člověk potřebuje studovat východní náboženství, stát se mudrcem nebo alespoň přelouskat půl knihovny jistě dobře míněných publikací o osobním růstu. Většina volí jinou cestu, štítem proti neuspokojivé přítomnosti je jim naděje, že zítra bude jinak než dnes. Jak přesně jinak si samozřejmě každý představuje po svém, a v tom je podstata většiny sporů, které mezi sebou navzájem máme.

Utopie

Komentátor alžírského deníku LeQuotidien d’Oran Kamel Daoud například nedávno zveřejnil esej (přetiskl jej deník The New York Times), v němž popisuje, do jaké míry se pro obyvatele muslimských zemí stal jediným snesitelným způsobem života v dnešní blízkovýchodní realitě sen o ráji. Ještě před padesáti lety měla tahle část muslimského světa jiné vize, živené osvobozením z koloniální podřízenosti. Klíčová slova byla tehdy nezávislost, rovnost, rozvoj, spravedlnost. Dnes tatáž společnost investuje svou energii do stále složitějších a barvitějších vizí života v záhrobí.

Imámové prý chrlí lákavé obrazy luxusu, bohatství a štěstí, jež se dostanou poctivým věřícím. Hodně, vlastně většina se toho točí okolo posmrtného sexu a dostupných žen, Daoud dokonce mluví o erotickém islamismu, prý těžko uvěřitelném pro kohokoli, kdo se pohybuje mimo frustrovaný svět mladých arabských mužů. I na ženy se ale v této…