Umění je sport

K jednomu stolu v hospodě by si spolu tihle dva sochaři asi nesedli. Karlu Neprašovi komunisté zničili nejlepší tvůrčí léta, Zdeňku Němečkovi naopak drželi kariéru nad vodou i přes nepříliš pronikavý talent. Zatímco Nepraš komentoval zadrátované hranice v šedesátých letech v Ostravě geniální plastikou Rodina připravená k odjezdu (kontroloři režimu ocelové figury jedoucí po kolejnicích po sovětské invazi odstranili a roztavili), Němeček pro Domažlice ve stejné době vytvořil bronzového pohraničníka se psem (socha z náměstí zmizela po roce 1989 a leží kdesi ve skladu).

V holešovickém centru umění DOX se teď oba autoři diametrálně odlišných osudů ocitají vedle sebe. Neprašovo emigrační sousoší je tu prezentované v rekonstruované podobě na samostatné výstavě. A těsně v jejím sousedství návštěvníky vítá Němečkův Basketbalista před vstupem do monumentální expozice Sportu zdar!. Tahle konfrontace se v DOXu přihodila čirou náhodou. Nicméně v souvislosti s nejrozsáhlejší výstavou se sportovní tematikou v českých dějinách má jasnou symboliku.

O víkendu zahájená olympiáda – a sportovní klání obecně – proti sobě staví jedince a týmy, aby se poměřili, kdo s koho. V umění je to podobné. Přes všechna vzletná slova o umělecké pokoře většina autorů touží proniknout na co nejvíc veřejných prostranství, do galerií, muzeí a soukromých sbírek. K tomu je ovšem nutné překonat konkurenci. A tak jako ve vrcholovém sportu tu vždycky budou soutěžit neprašovsky čistí…