Úložiště atomových plánů

Strastiplná cesta Česka k trvalému úložišti jaderného odpadu je zase o kapku strastiplnější. Ministr průmyslu Jan Mládek vydal pokyn, aby se ze sedmi obcí, které si stát vytipoval jako potenciální místo pro stavbu úložiště, jednalo už jen se dvěma, které se bouří nejméně. Výsledkem je, že v míře odporu srovnaly všechny dotčené obce krok. Úložiště totiž nechce na svém území žádná z nich a rozdíly panovaly jen ve strategii odporu. Mládek pak prohlásil, že bude zase jednat se všemi. Zároveň ale slíbil, že souhlas občanů je klíčový. Takový postoj pouze podtrhuje, jak obrovský problém v likvidaci jaderného odpadu dřímá.

Možná ani ČEZ

Jaderná energetika si razí cestu dějinami díky technologickému optimismu, jenž je mírou naivity až odzbrojující: počítá s tím, že výhod si můžeme podle libosti užívat hned, zatímco následky v podobě smrtelně nebezpečného odpadu stačí řešit někdy za dlouho, až se to naučíme. Díky jadernému optimismu bagatelizujeme nebo ignorujeme technické, politické a ekonomické těžkosti obrovských rozměrů.

Problém bezpečného a trvalého uložení odpadů se nepovedlo vyřešit ani po šedesáti letech usilovné snahy. Jak navíc ukazuje český příklad, řešení blokuje nechuť občanů dát státu bianko šek k experimentu nebývalého charakteru. Minimálně pět set let bude odpad uložený půl kilometru pod zemí vydávat teplo, které „musí“ odvádět okolní hornina, jinak hrozí přehřátí a poškození skladu. Aby se zabránilo úniku smrtelné radiace, musí zařízení vydržet a…