Partnerská krize

Po několik měsíců z istanbulského náměstí Aksaray vyjížděly naplněné dálkové autobusy k pobřeží, kde cestující nasedli na čluny a pluli na nedaleké řecké ostrovy. Syrští uprchlíci dobře věděli, kde leží kanceláře převaděčů, v nichž si mohli lístek do autobusu i na plavbu do Evropy koupit. Byznys, který s trochou cynismu můžeme nazvat „tureckou uprchlickou horečkou“, skončil podepsáním turecko-evropské dohody o zastavení běženců letos v březnu.

Aksaray poté týden intenzivně hlídala policie a aktivní začala být i pobřežní stráž. Převaděči vzkaz vlády pochopili: autobusová linka k moři zmizela, počet lidí připlouvajících do Řecka dramaticky klesl. Evropané viděli, že situace na schengenských hranicích je opět pod kontrolou, a dostali čas připravit nový azylový systém.

Kvůli málo jednotné EU a nevyzpytatelnému Turecku má však dohoda od začátku vratké základy, které se v minulém týdnu otřásly. „Pokud nedojde k uvolnění víz pro turecké občany, tak budeme nuceni od dohody odstoupit,“ řekl turecký ministr zahraničí Mevlüt Çavuşoğlu a požadoval od EU konkrétní termín uvolnění víz, ideálně v říjnu.

Ke zrušení víz má dle březnové dohody dojít jen za předpokladu, že Turecko splní seznam 72 vesměs technických podmínek, tak jako každý stát usilující o bezvízový styk se státy schengenu. Zbývá mu pět úkolů, především změna zákona, jenž pod záminkou boje proti teroru umožňuje zatýkat i nepohodlné novináře, akademiky či kurdské aktivisty. Podle kritiků si prezident Recep Tayyip…