Na cestě za dalšími dveřmi

Pokud se dnes někdo chce vyznat v tom, co se ve světě děje, musí se obrnit trpělivostí. Je to neustálé otevírání různých dveří a následné prozkoumávání místností, ve kterých jsme se ocitli. Když už si myslíme, že jsme na něco přišli, objeví se nečekaně další dveře. A znovu se pak opakuje trochu nepříjemný pocit rozechvělosti, když bereme za kliku a nervózně nahlížíme škvírou dovnitř. Co nás tam potká tentokrát?

Mnohým se ta cesta podstupovat nechce a setrvají hned před prvními dveřmi, které se před ně postaví. Mají jasno a nechce se jim riskovat. Čím méně toho o tématu vědí, tím jednodušší řešení vidí. Vezměme si například šedesátá léta 17. století, tehdy se v Londýně začal šířit mor a lidé panikařili. Kdosi přišel s tvrzením, že nákazu roznášejí zvířata, a protože všude bylo plno psů a koček, byli první na ráně. Úřady na nátlak veřejnosti rozhodly, že se tato zvířata budou vybíjet. Stalo se. Efekt to ale mělo přesně opačný, protože najednou zmizeli přirození nepřátelé krys, které nákazu skutečně pomáhaly rozšiřovat.

V současné době před námi leží hned několik výzev, ale psychologicky Evropany nepochybně nejvíce zajímá, jak zastavit teroristické útoky. Je možné jim nějak předcházet? Dá se zastavit rekrutování dalších džihádistů, ať už chtějí bojovat za Islámský stát tady, či na Blízkém východě? Už v mnoha minulých vydáních jsme na toto téma přinesli několik textů, tentokrát vám ale přinášíme detailní příběhy rodin, jejichž děti se nečekaně rozhodly stát muslimy a bojovat za Islámský stát. Kolega Ondřej Kundra kvůli tomu projel nemalou část Evropy, někdy jen proto, aby ověřil nějakou část příběhu, který vám vypráví. Věřím, že to opět posílí naši znalost a schopnost hledat funkční řešení.

Ačkoli žijeme v době, o které mnozí odborníci hovoří jako o „postpravdivé“, tedy že veřejnost nezajímají informace či fakta, že lidé chtějí sledovat jen to, co je utvrdí v jejich představě o světě, my věříme v pravý opak. Proto nesedíme v kancelářích a snažíme se být tam, kde se něco děje, a následně o tom psát. Pokud si myslíte, že má naše práce smysl, budeme vděční, když si nás předplatíte či budete pravidelně kupovat. Tak nám totiž umožníte, abychom v tom pokračovali ještě lépe než dosud.

Vážené čtenářky, vážení čtenáři,

inspirativní čtení vám přeje

Erik Tabery

šéfredaktor