Erasmus by se divil

Měl to být jeden z projektů, který ve sjednocující se Evropě její obyvatele prováže ještě jinak než pohybem pracovních sil, zboží a služeb. Výměnný univerzitní program pojmenovaný po velkém evropském renesančním učenci Erasmu Rotterdamském, který příští rok oslaví třicet let existence a do něhož se za tu dobu zapojily více než dva miliony studentů, vznikl také proto, aby podpořil „evropskou identitu“. A přestože Evropská komise v posledních letech zdůrazňuje i jiné funkce Erasmu, sen o společné identitě Evropanů se do programu míchajícího mladé lidi na evropských univerzitách dál promítá.

Evropanem za semestr

Řadu zmiňovaných ostatních funkcí program plní podle očekávání. Podle dva roky staré studie Evropské komise zvyšuje pobyt na zahraniční univerzitě šance absolventů na získání práce. Nejen v konkrétních oborech, ale zejména v univerzálních dovednostech, které dnes zaměstnavatelé vyžadují. Proto se také v Británii začali mladí Britové po referendu o brexitu strachovat, zda budou moci dále jezdit na kontinentální univerzity.

S plánem posílit evropskou identitu je to ovšem o něco problematičtější. Na rozdíl od zaměstnanosti se tento ukazatel hůře měří – výzkumníci, kteří jej zkoumají, každopádně docházejí k různým závěrům. Na straně pochybovačů se nachází kupříkladu sociolog Heniz Bude z univerzity v německém Kasselu, který v sobotních Lidových novinách promluvil o překvapivých závěrech výzkumu, na němž se před časem podílela jeho univerzita. „Ukázalo se, že…