Trump jako lakmusový papír

Co si vlastně z pohledu Středoevropana počít s letošními americkými prezidentskými volbami? Nemáme tady samozřejmě hlasovací právo pro USA, to nám ale nikdy nebránilo v debatách anebo i hádkách o to, koho bychom v amerických volbách volili, kdybychom volit mohli. Na Spojených státech hodně záleží a politické divadlo je v nejdůležitější západní demokracii navíc zinscenováno tak dokonale, že do sebe vtahuje i vzdálené obecenstvo. Na americké předvolební kampani si lze tříbit vlastní postoje a načrtávat představy o budoucnosti v terénu, který je na dálku a se vším intelektuálním potenciálem, jejž do něj Američané vrhají, často mnohem přehlednější, než když totéž řešíme na domácí scéně.

Tohle samozřejmě platí také letos, i když je debata o poznání chudší. „Zvolte kandidáta, který je duševně zdravý a kompetentní,“ pronesl v jednom z vypjatých okamžiků svého posledního velkého vystoupení před vlastní stranou dosluhující americký prezident Barack Obama. Myslel samozřejmě Hillary Clinton a podobně jako jiní ji vzápětí zahrnul i mnoha superlativy. Jako klíčové doporučení však tentokrát skutečně stačilo pouhé konstatování základních předpokladů pro jakékoli veřejné fungování. Demokratická kandidátka nabízí racionální mysl, spolehlivost, vypočitatelnost a dobrou představu o tom, co vlastně kandidovaná funkce obnáší. Co si lze tváří v tvář dnešním politickým poměrům přát víc?

Podvodník

Pokud by se totiž budoucnost měla byť jen částečně podobat tomu, co v posledních dnech…