Jak Gottwald přebíral moc

V československých volbách v roce 1946 se hovoří s určitou dávkou fatalismu – na dlouhá desetiletí poslední svobodné volby, jež otevřely komunistům dveře k převzetí moci. Byla ale situace po uzavření volebních místností skutečně tak beznadějná a zánik demokracie neodvratný?

V prvních poválečných volbách, koncem května 1946, zvítězili komunisté i proto, že řady jejich možných soupeřů značně prořídly. V porovnání s politickým spektrem první republiky chyběly například dvě nejsilnější strany, které dominovaly posledním předválečným volbám: Sudetoněmecká strana a agrárníci. Zatímco ta první byla v roce 1938 včleněna do NSDAP a po porážce nacismu logicky přestala existovat, agrárníci se stali obětí nejen přepjatého zúčtování s minulostí, ale i snah o vyřazení politické konkurence.

Komunisté díky poválečné prosovětské euforii, všeobjímajícím slibům a profesionálnímu politickému marketingu vyhráli ve volbách poměrně jednoznačně, v celostátním měřítku získali 38 procent hlasů. Druhého července 1946, před 70 lety, byla pak jmenována nová vláda v čele s předsedou KSČ Klementem Gottwaldem. Ten o několik dní později přednesl návrh Budovatelského programu, jehož cílem bylo vypracovat novou ústavu a připravit dvouletý hospodářský plán pro roky 1947 a 1948.

Až potud se mohlo zdát, že se vše děje podle demokratických pravidel. Nefungoval ale klasický systém, v němž vítěz přebírá nejen otěže vlády, ale také plnou odpovědnost, zatímco poražení odcházejí do opozice a celou svoji…