Já, tedy my

Máte taky chuť na čokoládový dort? Donedávna bychom mysleli, že chuť mám jaksi já, kdo taky jiný, že. Jenomže všechno je možná jinak. Na mém těle a v mém těle žijí výstřední skupiny neviditelných společníků. Je jich desetkrát víc, než je buněk mého těla, a nejméně tisíc různých druhů. Řadíme je mezi archebakterie, bakterie a další. Jsou v nás a jsou námi. Osídlují ústa, nos, kůži, urogenitální trakt a samozřejmě a především trávicí trakt. Jejich váha u dospělého muže se blíží dvěma kilogramům. Podílejí se na práci imunitního systému a u dětí se starají o jeho správný rozvoj. Ovlivňují přepisování lidských genů a moje vlastní tělo jim skutečně řadu úkolů „outsourcuje“ a s výhodou přenechává. Ony samy se rozmnožují v cyklech trvajících dvacet minut nebo i méně a vyměňují si geny mezi sebou i napříč mezi druhy, čímž spolu s našimi geny vytvářejí dynamický celek. Chrání nás před těmi opravdu škodlivými bakteriemi. Umějí si „nakrást“ geny z potravy a využívat je pro dobro všech. Způsobí, že při stejné dietě někdo zhubne a někdo ne.

Jedinec je iluze, všichni jsme konsorcia, všichni jsme my, a bez oceánu bakterií bychom zemřeli velmi rychle. Nemoc nemusí být způsobena přítomností špatných bakterií v těle, může být způsobena i nepřítomností těch správných.

Dále také víme, že parazit dokáže významně změnit chování hostitele. Vzteklá liška ztrácí plachost a kouše, čímž virus předává dál. Když mravenec Camponotus leonardi zkonzumuje výtrus houby Ophiocordyceps,…