Všichni jsme gayové

Čtyřicet devět mrtvých na podlaze gay klubu v americkém Orlandu. Francouzský policista a jeho partnerka ubodaní na předměstí Paříže. Britská poslankyně Jo Cox, zastřelená a ubodaná po setkání s voliči ve vlastním okrsku v Yorkshiru. Západ už zažil lepší týdny.

Hledat společného jmenovatele všech tří útoků se může zdát trochu křečovité. Přesné motivy pachatele hromadné vraždy amerických gayů nejsou úplně jasné. Možná jeho barbarství poháněla tupá islamistická ideologie, možná tupá nenávist k lidem s odlišnou sexuální orientací, možná nenávist k vlastní přirozenosti – vrah sám gay kluby navštěvoval, není ale jasné, zda kvůli zábavě, nebo aby dobře vytipoval budoucí cíl. Nejspíš se jedná o nějakou kombinaci výše zmíněného.

Francouzský útok je jasnější, vrah se během vyjednávání s policií přihlásil k islamismu a touze vraždit bezvěrce.

Británie bude muset stav mysli útočníka také teprve dešifrovat. Předpokládaný výkřik, s nímž vrah opakovaně zasazoval své oběti smrtící rány, zněl „Británie především“. Může to být odkaz na krajně pravicovou stranu koketující s rasismem, může se jednat o vyjádření k blížícímu se referendu, může jít ale samozřejmě také o slepý výkřik mysli pokřivené duševní chorobou.

Ostych v hloubi duše

Jedno však útoky přece jenom společné mají. Zcela zjevně všechny pramení v nenávisti k jinakosti. Francouzský policista ji pro fanatika představoval coby zástupce sekulární západní civilizace. U gayů je odlišnost jasná. Mladá britská politička…