Něco je bavit bude

„Váš článek si procházím už poněkolikáté a pořád mi není jasné, proč jste ho vůbec napsal. Co jste s ním chtěl čtenářům sdělit.“ Závěr dopisu, který dorazil do mé e-mailové schránky minulý týden, s sebou přivál dilema. Mám se radovat, že si středoškolský učitel fyziky čte text o školách znova a znova, nebo bych měl znervóznět nad tvrzením, že mu není rozumět?  Nezbude než přiznat, že b) je správně, i když na trvalejší depresi tahle nervozita zřejmě nevydá. Přesto zkusím na „proč“ v úvodu textu ještě jednou odpovědět.

Česká gymnázia trpí představou, že čím víc látky odučí, tím víc budou studenti vědět. Hodiny se pak často (ne vždy) mění v nudné jednosměrné výklady faktických informací, které si nikdo nezapamatuje. Druhý mýtus souvisí s prvním: gymnázia se pak utěšují, že poskytují všeobecné vzdělání. Není to  pravda. Čeští studenti míjejí celou škálu znalostí, dovedností, porozumění modernímu světu, nehledě na schopnost znalosti prezentovat srozumitelnou argumentací, ať písemnou nebo ústní. Není to tragédie, je to ale důvod ke změně.

V jistém směru by se měla šíře vzdělání posílit – věnovat více času podceňovaným společenským vědám. A protože rozvrh hodin není nafukovací a jazyky se rodičům ubírat nechce, bude nutné slevit v nabobtnalých přírodních vědách.

Mělo by se také upustit od představy, že se má učit „všechno“. Celá fyzika, biologie, literatura atd. Je lepší znát dobře pět spisovatelů než padesát stylem – narozen, napsal, zemřel… Hlubší znalost v určitém…