Předseda všeho

Krátce před výročním březnovým zasedáním odkývávacího parlamentu, Všečínského shromáždění lidových zástupců, se v médiích podléhajících vládě objevily dva neobvyklé články. Ten první vyšel v novinách, které řídí Ústřední komise pro kontrolu kázně, protikorupční orgán komunistické strany, a nesl název „Patolízalský souhlas tisíce lidí se nevyrovná upřímné radě jednoho“. Byl napsán v alegorickém stylu, který se v Číně tradičně používá pro kritiku mocných. V tomto případě to byl esej vychvalující císaře Tchaj-cunga ze 7. století, jenž dal na rady otevřeně mluvícího dvořana. Článek volal po širší debatě a možnosti volnějšího vyjadřování, a to v době, kdy čínský prezident Si Ťin-pching právě toto potlačuje. „Možnost volně vyjádřit názory často ovlivňovala vzestup a pád dynastií,“ stojí v článku. „Neměli bychom se bát lidí, kteří říkají něco nevhodného. Měli bychom se bát těch, kdo neříkají nic.“

Druhý článek ve formě otevřeného dopisu se – kratičce – objevil na státem řízené webové stránce. Dopis začíná slovy: „Zdravíme tě, soudruhu Si Ťin-pchingu. Jsme loajální členové strany“ a žádá Sia, aby odstoupil a zkrátil svůj pobyt ve funkci. Prezident, píše se, opustil stranický systém „kolektivního“ vedení, osobuje si příliš mnoho moci, premiéra Li Kche-čchianga odsunul do pozadí, způsobil nestabilitu akciového a realitního trhu, zdeformoval úlohu médií a připustil kult osobnosti.

Nikdo neví, kdo texty napsal; esej je podepsán pseudonymem a dopis je anonymní. Ale načasování bylo…