Nikdy se nedáme?

V dokumentárním filmu Občan Chodorkovskij říká hlavní postava, že Putin je připraven vést válku s Evropou, kterou pokouší drobnými úskoky a vysmívá se jí, že je slabá, naivní a nedokáže vystupovat jednotně jako sebevědomá velmoc. Evropané si už ani neumějí představit, že by svou svobodu a blahobyt museli fyzicky bránit.

V debatě po filmu jsem se ptal švýcarského režiséra, jestli je on sám připraven na to, že taková válka přijde. Odpověděl mi, že ta válka už přišla – na Ukrajině a v Sýrii. Dobrá, Rusko je ve válce s Ukrajinou a kdo ví, s kým vlastně, v Sýrii, ale já měl na mysli právě jeho samého jako Evropana. Chtěl jsem slyšet, jestli je ochoten zemřít pro svobodnou Evropu a svoji zemi, což samozřejmě v tuto chvíli není, protože mu bezprostřední vojenská hrozba Ruska na břehu Ženevského jezera přijde nereálná a já bych vypadal jako blázen, který hrotí debatu do zbytečného patosu.

Vzpomněl jsem si na to na hřebeni Orlických hor, kde jsme se ženou klouzali na běžkách v jarním slunci po hrubých zrnech firnu od jedné předválečné pevnosti ke druhé až ke tvrzi Hanička. Poctivě jsme po cestě přečetli všechny tabule s fotografiemi, až před námi severní pohraničí ožilo úplně jiným duchem, než byla pomlázka a vybryndaná slivovice. Ty řady bunkrů z betonu vypadají, jako by je tam někdo postavil včera. Dočetli jsme se, že milion a čtvrt mužů bylo během týdne všeobecné mobilizace na hranicích a ve vnitrozemí ochotno bojovat a zemřít, aby náš stát udrželi. Na beton bunkrů…