Kdopak to vraždí

Málokdo si umí představit, čím dnes procházejí rodiče Alice Grossové. Nahé tělo čtrnáctileté londýnské školačky bylo předloni v létě objeveno na dně řeky v západní části britské metropole a policie si byla vcelku rychle na základě řetězu důkazů jistá, že dívku zavraždil jednačtyřicetiletý lotyšský stavební dělník Arnis Zalkalns. Svůj hrůzný čin už nikomu nevysvětlil, protože se několik týdnů poté, co Alice zmizela, oběsil.

Tragický příběh tím ani zdaleka neskončil. Aliciini rodiče na sklonku loňského roku uspěli u soudu s žádostí o zahájení vyšetřování, které by mělo zjistit, zda policie a úřady nepochybily, když Zalkalnse vpustily do země a následně nevyhostily. V rodné zemi totiž strávil sedm let ve vězení za vraždu své manželky a dva roky po příchodu do Británie byl podezřelý ze sexuálně motivovaného útoku na další dívku (policie případ odložila, protože napadená odmítla vypovídat).

Výsledek tohoto šetření už referendum o odchodu Británie z Evropské unie neovlivní. Proces začíná až na konci června, přesně čtyři dny po napjatě očekávaném plebiscitu. Příběh samotný by ovšem mohl, protože jej minulý týden použili zastánci Brexitu jako argument proti setrvání země v Unii. Zalkalnsovy chladné šedé oči vévodí sérii padesáti fotografií „nejnebezpečnějších občanů EU“, již sestavila a zveřejnila organizace Vote Leave, které předsedá labouristická poslankyně Gisela Stuartová a v níž hraje prominentní roli současný ministr spravedlnosti Michael Gove. Podle nich právě současná…