Velký kubánský experiment

Američtí prezidenti si v otázce Kuby nemusí nijak zvlášť lámat hlavu. Ekonomické sankce platí desítky let, Kongres každoročně automaticky schválí pomoc kubánskému disentu a zástupce Spojených států odsoudí na půdě OSN porušování lidských práv. Prezident stojí na správné straně barikády, má morální převahu a, jak potvrzuje letitá praxe, také výsledek je zaručen. Nestane se vůbec nic.

Barack Obama se minulý týden pokusil zaběhaná pravidla přepsat. Jeho návštěva Havany každému nevoní a je to pochopitelné. U moci je stále Raúl Castro. Režim sice propustil řadu dlouhodobě zadržovaných politických vězňů, vystupňoval však krátkodobé zatýkání a šikanu disidentů. Jenom krátce před Obamovým přistáním policie rozehnala pravidelnou demonstraci Dam v bílém. O svobodných volbách, nebo dokonce jenom neomezeném přístupu k internetu si Kubánci mohou pořád nechat zdát.

Přesto nebo spíše právě proto je Obamův experiment zajímavý a možná průlomový. Americký prezident na Kubě vystupoval tak, jak sebevědomý prezident demokratické velmoci má. Vytvořil si příležitost promlouvat k milionům Kubánců přímo, bez překladatelských služeb kubánských státních médií a nejvyšších představitelů režimu. Navíc použil jazyk, kterému Kubánci mohou rozumět.

Poslední rána

Režim bratří Castrů se v ustálených poměrech naučil velmi dobře plavat. Ekonomické embargo a podpora opozice jsou v jeho propagandistickém stroji důkazem, že Kuba čelí systematickému útoku amerického imperialismu. Údajná nutnost…