New York bývá všemožně zmiňován jako mezinárodní tavicí kotel. Co se ale týče toho, co rodiny zavádějí jako první jídlo pro své děti, běží tu naplno střet civilizací.
Jako by nestačil boj mezigenerační („do všeho přidejte trochu cukru, ať mu to víc chutná“), vedou mezi sebou skrze své potomky mezinárodní prarodiče zábavné války. Proč proboha mrkev? Způsobuje zácpu! Kdo by dával brambor? Nemá žádnou výživovou hodnotu! Všechny babičky mají zaručeně pravdu. Všechny zároveň. Izraelští příbuzní nám nenápadně dali knížku receptů prvních jídel, na jejímž obalu ožužlává miminko pomeranč. Po pár týdnech se doporučuje přidávat do zeleniny sezamovou pastu, brzy následují arašídové křupky.
Rozhodně dávejte avokádo, rozhodně nedávejte avokádo. Důležité jsou teď fazole. Rozhodně nedávejte fazole. Miminka milují cuketu. Žádné miminko nebude chtít cuketu. A jak to myslíš, že oni nevědí, co je to „kaše“? Nejde ale jen o nevinnou kolizi střední Evropy a Blízkého východu. Přistěhovalci v indické čtvrti dávají jako první jídlo čočku a rýži, v asijských částech města zase polévky. Rodiny původem z Karibiku začínají papájou a mangem. Tibeťané přimíchávají čajové listy a máslo. Pobavena tímto vším se v restauraci jen tak ptám Italky, která obědvá s batoletem a babičkou u vedlejšího stolu, čím začínali oni. Těstovinami. A čím dalším? Těstovinami s bazalkou a olejem.
Newyorští pediatři se musí výborně bavit. Na toto všechno jsou jistě už zvyklí, a proto místo didaktického tónu formulují…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
