Jak vznikl jazyk

Před mnoha lety stál autor těchto řádek coby začínající učitel angličtiny před studenty jisté jazykové školy. Na pořadu dne byl jeden z mnoha časů, kterými disponují anglická slovesa, a studenti obraceli oči v sloup. „Britové a Američané prostě vidí svět jinak než my,“ snažil se angličtinář zlehčit drtivé poznání, že angličtina má nejen předminulý čas, ale také jeho průběhovou formu. „Oni mají spoustu časů, aby dokázali přesně zachytit logický sled událostí. My máme v češtině mnoho pádových koncovek, abychom dobře chápali, kdo s kým dělá přesně co.“

Žáci se poslušně zasmáli, vtípek jim ale náladu příliš nespravil. Na stole ležel třetí díl pětidílné učebnice. Po třídě se povalovaly gramatické příručky. Za chvíli se měla z magnetofonu ozvat další téměř nesrozumitelná nahrávka v podání rodilého mluvčího.

Pro většinu dospělých je zkrátka snaha naučit se nový jazyk dřina. Drtivá většina z nich ho nikdy skutečně dobře nezvládne.

Každý z nich měl přitom v životě období, kdy byl malým jazykovým géniem. V prvním roce života sice jenom tak pobrumlával a nezvládl se naučit více než deset vzájemně nesouvisejících slov, ve druhém roce se tempo zrychlilo a slova se začínala objevovat ve dvojicích. Pak následovala exploze. Během třetího roku života začala slova téměř jako mávnutím proutku zapadat do gramatických vět.

Od této chvíle až do nástupu na základní školu se průměrné dítě naučí deset nových slov denně. Čtyřletí Angličané se rozhodně nehroutí z objevu předpřítomného času…