Dopisy

Umění koncentrace

Respekt 11/2016

Soustředění zlepšuje také hra na hudební nástroj. Při ní se musí člověk koncentrovat (jinak by přestal hrát), cvičí si paměť (i když hraje z not, skladbu si téměř zapamatuje) a hlavně trénuje propojení obou mozkových hemisfér (aby hra obou rukou byla koordinovaná). Kdo má alespoň minimální hudební nadání a hrál určitou dobu na hudební nástroj, udělá nejlépe, když se ke hře vrátí. Cílem není hrát bez chyb, ale uvolnit se a soustředit na jednu činnost. Je známo, že hráči na hudební nástroje (hlavně klavíristé) si zachovávají duševní svěžest až do nejvyššího věku (například Rubinstein, Horowitz a další veřejně koncertovali ještě téměř v devadesáti letech).

Pavel Čejka, Praha

Vídeň: Tajemství nejlepšího města

Respekt 10/2016

Ve Vídni jsem pobýval dva semestry. S textem ve většině souhlasím – líbí se mi vystižení rozdílu mezi Rakušany a Němci a jejich puntičkářství –, ale myslím si, že v něm chybí některé informace, které celkový obraz dokreslují.

Článek skvěle popisuje nadčasovost vídeňské radnice a jejích projektů, které jsou skutečným unikátem, a i když jsou některé koncepty poměrně nic neříkající, urbanismus je jedním z největších plusů z dlouhodobého hlediska. Při zmínce o dotacích byla opomenuta věda, která hraje obrovskou roli právě ve Vídni, kde se nejrůznější instituce zapojují do návrhů na dlouhodobé profilování se. Projekt Seestadt Aspern není určitě bez chyb a otázkou zůstává i například (podle mě celoevropský problém), co s kapacitami hromadné dopravy, která naráží na své limity.

Intelektuální život je s tím, který se rodí v Praze, nesrovnatelný – člověk má každý večer výběr ze 2–3 zajímavých oborových přednášek a nevyčerpatelné možnosti propracovaných výstav – na způsob německých muzeí. Tím se jiné město Evropy nepyšní. Je to spojeno i s naddimenzovanými strukturami většiny institucí či spolků, jejichž kapacity vysoce převyšují poptávku.

Dostat se do vládou dotovaného bytu je výhra. Bydlet ve vlastním či v běžném v nájmu je i pro rodiče se dvěma dětmi někdy neobyčejný problém, což je ta smutnější část (nejen) vídeňského bydlení a dilema pro spoustu mladých rodin. Jako student si nemohu stěžovat.

Realita některých čtvrtí je skutečně velmi multikulturní, kdy nejen Favoriten, ale třeba i takový Floridsdorf či Kagran jsou místa historicky určená pro chudší vrstvy, kde v tramvaji němčinu neuslyšíte, ale je pravda, že ke ghettu to má hodně daleko. Nájmy (nižší) a realita ulic jsou zkrátka oproti vnitřní Vídni jiné.

Tadeáš Bajusz, student FSV