Tlak obíhajícího sluhy

V čem je letenský kolotoč výjimečný?

Jde o nejstarší dochovaný podlahový kolotoč v Evropě, i proto byl vyhlášen kulturní památkou. V roce 1892 jej nechal postavit Josef Nebeský tesařem Matějem Bílkem z Vinohrad. Točna je umístěna v dřevěném pavilonu na dvanáctibokém půdorysu s jehlanovou střechou a původně byla poháněna lidskou silou, doslovná citace ve stavebním povolení zní „tlakem obíhajícího sluhy“. Ale už dva roky nato byl lidský pohon nahrazen pohonem strojním, ve třicátých letech minulého století pak elektromotorem.

Co vybavení interiéru?

Na točně stojí devatenáct koní, všichni měli vždycky jména – Šemík, Cikán, Flóra, Poly, Blesk… Jsou v rozličných pozicích, ve stoji, v klusu, a jsou různě velcí, od nejmenších až po koně, kteří mají v krčku 150 až 160 centimetrů; byli totiž určeni i dospělým. Stávaly tam také čtyři lavičky; ty byly ve třicátých letech nahrazeny autíčky. U středového sloupu pak stojí tři figuríny rytířů v brnění z papírmašé a hrával tam také secesní orchestrion značky Dalibor. Ale ten v roce 1994 spolu se zvonem, na který se odbíjel začátek a konec jízdy, někdo ukradl.

Jsou i koně něčím mimořádní?

U obdobných kolotočů, známý je třeba ten na Montmartru, bývali koně dřevění a barevně lakovaní. Ti letenští vynikají podobností se skutečným koněm a použitým materiálem. Na tyčovou dřevěnou konstrukci s vyřezanou dřevěnou hlavou se skleněnýma…