Do náruče extremistů

Slovensko si už svůj šok zažilo – totální přepsání politické scény a příchod fašistů do parlamentu. I když víceméně všichni čekali, že se něco nepříjemného stane, takový volební výsledek nepředvídal téměř nikdo. V Česku zaznívaly udivené komentáře: Copak Slováci nevěděli, co se u nich odehrává? To si tak málo rozumí? Z těchto otázek je patrné přesvědčení, že my Češi se přece známe, víme, co se dá očekávat. Je to ale opravdu tak, nebo se můžeme nadít „slovenského“ scénáře i u nás?

Naše výhody

Je třeba hned na úvod říct, že každá země má svá specifika, která brání jednoduchému srovnávání. Tak jako je nesmyslné očekávat, že když u nás zavedeme většinový volební systém, budeme jako Britové, či že přímá demokracie z nás udělá Švýcary, je nutné vnímat i velké rozdíly mezi Čechy a Slováky.

Česko má například oproti našim sousedům tu výhodu, že tu nikdy nebyla silná fašistická strana. To dnešním nahnědlým extremistům komplikuje situaci, nemohou na rozdíl od těch slovenských stavět na historických kořenech. Zatímco Slováci nemají skoro komunisty (na Slovensku komunisté nevyhráli ani v roce 1946, kdy u nás slavili vítězství), u nás je to naopak. Historie zkrátka mluví i do současnosti.

Česká společnost má také poměrně silné městské obyvatelstvo, kde žije střední třída. Města jako Brno, Plzeň, Hradec Králové, Liberec a další nejsou nějakými zaostalými příbuznými hlavního města, ale jsou to svébytná kulturní a intelektuální centra, která navíc už na první pohled…