Hotel mileniál

Welcome! Vítejte v našem hotelu. Dveře vám přidržíme, zavazadla doneseme a pak vám v restaurantu předložíme naši předraženou husičku s knedlíkem, czech tradition, you know. A jak se budeme usmívat – až nás budou brnět koutky. V uctivém předklonu tahat zákazníkům z kapsy peníze, tak to hoteliér H. vždycky dělal. Až přišel hipster H. Na něj to nějak nefunguje. Ti dva si zrovna nerozumí.

Hipster H. se hoteliérovi H. nelíbí. „Myslí si o sobě, že je jedinečná individualita a bude z něj velká star,“ shrnul to konzultant v oboru hotelnictví Gerald Kroell. Neznělo to právě přátelsky. A dále: „Věrnost je pro něj prázdný pojem.“ Myslel tím věrnost hotelovému řetězci. Jeho slova otiskl Standard.at minulý týden, poté co proběhla konference o hotelnictví ve Vídni, a odrážejí, jaké mají hoteliéři s mileniály starosti.

Jak je donutit, aby se projednou vykašlali na Airbnb a rezervovali si normální hotel? „Je třeba, aby váš hotel považovali za cool,“ radí konzultant. Zlatá klika od záchodku nepomůže. Hotelový pseudoluxus mileniály nezajímá. Ani servilní portýr. Další poučka totiž říká, že nejlepší obsluha je pro mileniály samoobsluha.

Někde to už pochopili. Například německý řetězec 25Hours je, jak název napovídá, pro lidi, kteří žijí 25 hodin denně. A to by si hipster H. přesně přál. Místo pohovek mají houpací sítě, wi-fi je silná jak trojité espreso, nesmí chybět nějaká ta legrace z palet, bylinková zahrádka, prostě všechno, jak to má hipster rád. Může přijet, usadit se s „mekem“…