Génius popu

Kdysi šlo nahrávacímu průmyslu o to, aby posluchač nepoznal rozdíl, jak kapela zní naživo, a jak je zachycená na desce. To bylo v padesátých letech, kdy George Martin začínal. „Říkal jsem si, dobrá, je to jako fotografie. Ale nemusíme jen fotografovat, můžeme malovat. A tato myšlenka mě povzbudila k experimentům,“ vzpomínal na rané časy hudebního byznysu kmenový producent The Beatles. Natočil s nimi 10 alb, 22 singlů – asi 10 hodin hudby, která navždy změnila podobu populární kultury. Minulý týden zemřel ve věku 90 let a jeho věhlas se po zásluze vyrovnal hvězdám, s nimiž natáčel. Martin totiž – samozřejmě s asistencí The Beatles – spoluutvářel populární hudbu, jak ji vnímáme a posloucháme dodnes.

Byla to revoluční doba. Staré šelakové desky začínal vytlačovat vinyl a stereofonní poslech, rokenrol se stal hudbou poválečné generace, kterou jejich rodiče někdy nechápali a někdy nemohli vystát.

Tradiční otcovskou figurou měl být i George Martin, šéf firmy Parlophone, když si v roce 1962 poslechl jakousi kapelu, kterou odmítli v jiných vydavatelstvích – The Beatles. Byl to typický upjatý britský gentleman o šestnáct let starší než oni a za války sloužil u letectva. O jejich výkonech neměl valné mínění, ale cítil, že čtveřice tvoří silný gang.

Na tom se dalo stavět. Původní britská hudba v té době nestála za moc, kapely přehrávaly hity z Ameriky a bohatě s tím vystačily (The Rolling Stones nebyli výjimkou). Nikoho nenapadlo postrčit je k autorství. Empatií vybavený…