Rúháního zamotané vítězství

Duchovní zavrhovali kandidáty, ale lid zavrhnout nemohli. Fronty před volebními místnostmi byly leckdy tak dlouhé, že íránská volební komise pětkrát odložila jejich uzavření. Sekulární Íránci s růžovými vlasy čekali, aby mohli hlasovat proti mulláhům. Když se jeden pánovitý politik, zastánce tvrdé linie, pokusil frontu předběhnout, lidé ho zahnali na konec.

Obyvatelé teheránské čtvrti Džamarán, tam, kde ajatolláh Chomejní kdysi spílal západním satanům, nadšeně vítali architekty íránského sbližování se Západem, když přicházeli volit. Ministr zahraničí Muhammad Zaríf, který vyjednal jadernou dohodu, se dočkal zdvořilého potlesku. Bývalého prezidenta Muhammada Chátamího, navzdory zákazu vstupu do státních médií asi nejoblíbenějšího íránského politika, vítaly ovace jako hrdinu.

Volební účast v chudších a konzervativnějších čtvrtích na jihu Teheránu byla mnohem slabší. Na severu museli voliči čekat celé hodiny, ale na jihu měli odvoleno za několik minut. Některé mešity sloužily jako volební místnosti a organizátoři se tam snažili sešikovat svá stáda. Ke vstupům vyvěšovali plakáty, které se posmívaly americkému prezidentovi, a z reproduktorů vyhrávaly nacionalistické písně.

Rada dohlížitelů, těleso plné stoupenců nejvyššího duchovního vůdce, se ze všech sil snažila výsledek voleb ovlivnit už předem. Nejreformnějším kandidátům znemožnila ucházet se o zvolení do Madžlisu, parlamentu, i do Rady expertů, což je sbor šíitských kněží, kteří vybírají nejvyššího duchovního vůdce.…