Na výstavě století

Že se tu děje něco zcela mimořádného, se v nizozemském ‚s-Hertogenboschi pozná hned na vlakovém nádraží. Nemá smysl se místních ptát, kde v tomhle městě sto kilometrů jižně od Amsterodamu sídlí Muzeum Severního Brabantska. Z okrajové regionální instituce se totiž během několika týdnů stalo doslova globální centrum výtvarného umění a většina z cestujících míří právě sem.

Kousek od gotické katedrály sv. Jana od konce února probíhá retrospektiva mistra středověké malby Hieronyma Bosche. Tajemstvím opředeného umělce, jehož až démonicky působící dílo nemělo ve své době – a stovky let po ní – s ničím srovnání. Současníky byl obdivován, následující generace se ale s jeho odkazem vymykajícím se všem normám vyrovnávaly obtížně.

Definitivně ho vlastně „objevilo“ až 20. století. Pro jeho snové vize ho milovali surrealisté i květinové děti, které si jeho příšery dokonce vykládaly jako důkaz užívání halucinogenů v pozdním středověku. Což byl ale pořád menší omyl, než když jeho dílo vtrhlo do rozpadajícího se Československa v kýčovité podobě muzikálu Zahrada rajských potěšení s Lucií Bílou v hlavní roli.

Dnes už Boschovy potvorné hlavy s nohama rostoucíma z tváří patří do stejného popkulturního kánonu jako Dalího tekoucí hodiny nebo Goghovo uříznuté ucho. Což ovšem neznamená, že by Bosch přišel o svou tajemnou aureolu. Retrospektiva, již (nejen nizozemská) média okamžitě…