To mu ho teda vyndej

Horníkovi zase volal Pelta. A tentokrát přesně věděl, co chce. Vzít někdejšího fotbalového bosse usvědčeného před jedenácti lety z korupce do svého kulhajícího jabloneckého týmu, aby mu ho pomohl zase rozběhnout. Kdo by snad nevěděl: Ivan Horník kdysi šéfoval pražské Viktorce Žižkov a za podplácení rozhodčích dostal podmínečně sedm měsíců a na deset let zákaz pohybovat se ve fotbalovém prostředí. Miroslav Pelta je dnes předsedou české Fotbalové asociace (čili Capo di Tutti Capi, jak říkají Italové) a zároveň je majitelem týmu FK Jablonec (v Horníkově kauze vystupoval coby autor výroku, že je ve fotbale „všechno cinklý“, za což ho rovněž vyšetřovala policie).

Celou aféru tehdy zpopularizoval Petr Čtvrtníček, kterému stačilo na jevišti jen číst policejní odposlechy, kde se to hemžilo mimořádně jadrným bafuňářským slovníkem. Věty typu „Volal mi Pelta“ – „Co chtěl?“ – „Nic.“ – „A cos mu na to řek?“ – „Nic.“ – „Tak tos mu řek’ dobře!“ již stačily díky představení Ivánku, kamaráde, můžeš mluvit aneb Tak to mi ho teda vyndej zlidovět.

Čtvrtníček se nyní jistě musí královsky bavit. Návrat protřelého korupčníka do fotbalu, navíc přímo do stáje bosse všech bossů (jak říkají Američané), to zní tak absurdně, že to snad nejde vymyslet ani na pódiu. Ale „důležitý sou ňáký body“, jak rovněž stojí v odposleších, a na zbytek se ve fotbale nehledí. Respektive se s ním podle Horníka dělá jistá činnost, již tu s ohledem na čtenáře nebudeme popisovat.

Stejně je to ale zvláštní. Hra, kterou sleduje na zdejších stadionech minimum diváků a v níž je největší napětí už léta založené na tom, zda tentokrát znovu dokáže Sparta prohrát sama se sebou, čímž před sebe pustí Plzeň, pořád dokáže generovat peníze, kvůli nimž se do ní hrnou postavy jako Horník nebo Pelta. Za komunismu by tito lidé dělali zelináře nebo veksláky, dneska si do životopisů píšou ředitel sportovního úseku nebo předseda Fotbalové asociace ČR. Což zní jistě líp. A soudě podle neklesajícího zájmu sponzorů i v roce 2015 je pro některé lidi dobré mít své zelináře a veksláky za kamarády.

Pelta Horníkův návrat obhajuje slovy, že už „nastala doba, kdy by měl dostat druhou šanci“. Čímž veřejnosti sděluje, že bychom měli odpouštět těm, kteří se dopustili něčeho zlého a teď to chtějí napravit. Problém ovšem je, že odpuštění by jim měl dávat někdo jiný než ten, kdo se na jejich fintách sám podílel. A komu nikdo soudný nemůže věřit ani nos mezi očima. Zvlášť když je Pelta v argumentaci podobně obratný jako svého času první československý kosmonaut, který po náročném výcviku v Sovětském svazu pozapomněl rodný jazyk. I od Pelty teď slyšíme jen samé „ehmmm…“.

Že mu to může být úplně ukradené, protože si právě jen díky svým špinavým prstům může s českým fotbalem nekontrolovaně dělat, co chce? Tak určitě (jak často říkají zdejší fotbalisté).