Hnutí za maličké

„Rád bych řekl svým bližním jednou provždy: Pokud jen můžete, žijte volně, neupoutáni k ničemu! Je v tom jen malý rozdíl být upoután k farmě nebo k mřížím okresního vězení.“ Napsal Henry David Thoreau v knize Walden aneb Život v lesích.

Za víc než sto padesát let od prvního vydání si to přečetlo dost lidí a většina z nich dál toužila po farmě nebo domě nebo bytě – samozřejmě co největším. A tak se stalo, že se příbytky zvětšovaly, jakkoli to H. D. Thoreau neschvaloval. Za poslední desetiletí to šlo rychle. Na konci sedmdesátých let měl průměrný dům v USA, Thoreauově domovině, 160 metrů čtverečních, v roce 2007 už 260. V Evropě jsou rozlohy menší, průměrný evropský byt má osmdesát metrů čtverečních. Český průměr je padesát metrů, což je o patnáct metrů víc než v roce 1960. Křivka jde prostě vzhůru všude a lidé mají víc místa a mohou se spokojeně roztahovat. Jsou to ovšem lidé, takže spokojenost nepřichází.

Část z nich si tudíž vzpomněla na Thoreaua, jehož chatka v lesích měla devět čtverečních metrů – a on se, jak píše, jen šťastně usmíval. Zkusili to tedy také, a zkouší jich to stále víc. Vznikl „tiny house movement“ neboli „hnutí za maličké domy“. Jeho vlastí je vlast Thoreauova, a dál se šíří. V Anglii, Nizozemsku, Německu, tam všude vznikají domy do čtyřiceti čtverečních metrů. Někdo staví vlastnoručně, neboť – jako Thoreau – nechce přenechat „potěšení ze stavby truhlářům“. Chytilo se toho i dost architektů. A také realitní trh, který nabízí spoustu…