Češi jsou milovníci bohatých Vánoc. Za dárky pro své blízké utrácejí čím dál víc, letos to bude podle odhadů v průměru pět tisíc korun na hlavu. Jen internetové obchody se těší na tržby kolem 25 miliard korun a předvánoční výdaje nás tak pravděpodobně znovu vyšvihnou mezi evropské rekordmany – loňský průzkum zjistil, že za dárky vydáváme hned po Rumunech nejvyšší podíl průměrného platu ze všech zemí EU.
Vášeň pro utrácení ovšem ještě neříká nic o tom, jak nám tohle nakupování jde. Vydařený dárek se, jak známo, nepozná podle cenovky, ale spokojeného výrazu příjemce. A obdarovávání byla vždycky náročná disciplína. Dnes už sice nemusíme stát dlouhé fronty na nedostatkové zboží jako před listopadem 1989, ale úskalí nezmizela, jen se proměnila. I v čase hojnosti zůstává předvánoční trh bludištěm, do něhož se vydávají miliony poutníků s touhou potěšit své blízké a velmi nejistou vyhlídkou, že se to podaří. Tady je malý průvodce na cestu.
Jak příjemné!
Pro obdarovávání existují různé a často překvapivé strategie. Příběhy o babičkách pletoucích všem potomkům stále stejné ponožky se tradují snad v každé rodině, méně se už ví, že podobně rovnostářský přístup razili i někteří velikáni naší historie.
Když v roce 1918 slavilo čerstvě zrozené Československo své první Vánoce, tisk prorokoval, že nová éra teď čeká osvobozený národ i pod stromečkem. „Dětem přinesly Vánoce velkou očistu,“ psaly Lidové noviny. „Nikdo jim nekupuje vojáčků, šavliček,…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
