Separace a nerovnost

Bylo smutné sledovat nedávné rozepře v kampusech amerických univerzit v Yale a v Missouri. Odhalily průrvy ve společnosti, kde etnické a rasové skupiny vidí, prožívají a mluví o světě zcela rozdílně. Je pro mne obtížné sebevědomě komentovat příčinu, která vyvolala takové rozčilení mezi tolika studenty pocházejícími z různých menšin. Při zhlédnutí každého nového videa se záběry špatného zacházení s Američany afrického původu bychom se měli zastavit a přiznat si, že ve Spojených státech je pořád jeden velký a nevyřešený problém.

Kdykoli univerzity v posledních čtyřech dekádách čelily stížnostem na vylučování a rasismus – často reálné –, navrhovaly jako řešení jen další programy, asociace a kurzy pro studenty z menšin. Je to pochopitelné, protože tyto skupiny byly historicky ignorovány, oslabovány a ponižovány. Funguje však tento přístup, nebo naopak problém ještě zhoršuje?

Empirický výzkum vedený harvardským psychologem Jamesem Sidaniusem (Američanem afrického původu) dospěl k závěru, že „neexistuje důkaz, že zkušenost z těchto etnicky orientovaných organizací by zvyšovala pocit společné identity studentů s příslušníky jiných skupin nebo jejich pocit sounáležitosti s širší univerzitní komunitou. Dokonce z výzkumu plyne, že členství v etnicky orientované studentské organizaci posiluje (!) názor těchto etnických skupin, že se ocitly v beznadějném soupeření mezi sebou navzájem, a posiluje jejich pocit, že jsou oběti své etnicity.“

Černí studují černé

Pocit…