Sbohem, pane Flemingu

Načasování nemohlo být lepší: 18. listopad označují evropské zdravotnické instituce za den boje proti nestřídmému užívání antibiotik. A týž den vyšla v lékařském časopise Lancet velmi zneklidňující zpráva: v Číně a některých státech jihovýchodní Asie se rychle šíří bakterie, na které neúčinkuje kolistin – antibiotikum „poslední záchrany“. Může to znamenat, že lidstvo se začíná svým způsobem vracet do „temných časů“ před objevem penicilinu Alexandrem Flemingem.

Případ ilustruje, jak neopatrně lidstvo se svými antimikrobiálními zbraněmi zachází. V Číně, v Indii, Spojených státech a mnoha dalších zemích se antibiotika smějí preventivně podávat hospodářským zvířatům. Má to četné výhody – telata či kuřata rychleji rostou a méně umírají. A čínští veterináři, jak se teď ukazuje, dělali něco neuvěřitelného: antibiotiku pro lidi s těžkými a jinak neléčitelnými bakteriálními infekcemi běžně dávali dobytku rozpuštěné ve vodě.

Neškodné bakterie v tělech zvířat si kvůli tomu vypěstovaly vůči kolistinu odolnost. Gen, jenž ji zajišťuje, se teď nevídanou rychlostí šíří na jiné mikroorganismy, třeba na ty, které způsobují těžké, často smrtelné zápaly plic u pacientů v nemocnicích. Velmi pravděpodobně je pouhou otázkou času, než se rezistence rozšíří po celém světě.

Není to první případ; kvůli nadužívání antibiotik u zvířat i lidí postupně přestal v uplynulých desetiletích spolehlivě účinkovat třeba ampicilin, poté tzv. cefalosporiny třetí generace a nakonec i část antibiotik…