Prezident Miloš Zeman vystoupil na mítinku hnutí, které se projevuje nenávistí k islámu a muslimům. Bude mít tento fakt nějaký negativní vliv na českou diplomacii a zahraniční obchod?

Nečekám propad v zahraničním obchodu. Prezidentovy protiarabské a protimuslimské výroky bedlivě sleduje hlavně Saúdská Arábie. Ta je dnes největším odběratelem zbraní z ČR, avšak nemyslím, že by nyní „na protest“ proti Zemanovi Saúdští Arabové přestali zbraně nakupovat – mají mimochodem co dělat, aby utáhli svoji válku v Jemenu a podporu „umírněných“ džihádistů v Sýrii. Horší dopady vidím v diplomatické a etické rovině – neumím si představit solidního politika nebo diplomata, který by se takto choval. Jenže Miloš Zeman si zakládá na tom, jak se svou rétorikou nekriticky podbízí Izraeli a zároveň se otírá o cokoli arabské či muslimské, takže předpokládám, že své angažmá na Albertově považuje za mimořádný úspěch.

Prezidentova rétorika na téma islám již přibližně půl druhého roku ovlivňuje vztahy mezi ČR a zeměmi Organizace islámské spolupráce (OIC), která sdružuje 57 zemí a přibližně 1,6 miliardy lidí vyznávajících islám na naší planetě. Naši velvyslanci v těchto státech musí často vysvětlovat některé prezidentovy výroky, jež se dotýkají samotné podstaty bytí věřících, jejich Boha, rodiny, společnosti a národního cítění. Naše firmy exportující do těchto zemí samozřejmě ochlazení vztahů pociťují především na úrovni státních zakázek. Úterní akce prezidenta Zemana byla necitlivá a přispěla nejen ke zhoršení vztahů se zeměmi OIC, ale zároveň také k zvýšení míry strachu, nenávisti a extremismu u nás.

Prezidentovy excesivní výroky nejsou, obávám se, v zahraničí nic nového. A to i přesto, že tentokrát v podněcování nenávisti zašel dál než obvykle a že k tomu využil výročí boje za svobodu a demokracii. Co se pro zahraniční vztahy počítá víc, je, jakým způsobem jeho slova zapadají do kontextu našeho přístupu k uprchlíkům. Mám na mysli neochotu se v rámci EU rovně podílet na přijímání lidí prchajících z válečných oblastí. A za to, jak nelidsky s nimi jednáme v ČR, jsme byli kritizováni také z OSN. Kromě toho, že bychom v zahraničí možná chtěli být spojováni s rokem 1989 spíš než s xenofobií, má to i praktické dopady: zbytečně se v EU vzdalujeme partnerům, které bychom raději měli na své straně.

Náznaky diplomatických důsledků už máme, návštěvu ČR zrušila šéfka diplomacie EU Mogheriniová. Podle dobře podložených informací je jedním z důvodů to, že „někteří čeští politici“ spojují uprchlíky s terorismem. Prezident Zeman chválí převážně muslimské Jordánsko za jeho postoj v boji proti Islámskému státu, a pak si na pódiu zazpívá českou hymnu s lidmi, kteří mezi islámem a militantním džihádismem záměrně nerozlišují a kteří by muslimy posílali do koncentračních táborů. Pochybuji, že by jordánský král Abdalláh přijal Miloše Zemana i teď, jako to udělal v únoru. Vládci muslimských zemí jsou „v obraze“ a v některých z nich mají české podniky významné vládní zakázky.

Doufám, že naši partneři v zahraničí nesledují aktuální postoje pana prezidenta. Pokud ano, je to tzv. na zvednutí obočí… Takové vystoupení prezidenta státu, který je členem EU, je poměrně a také naštěstí řídkým jevem.
A nevím o žádné další paralele v některé další zemi EU. Nevím, jak těmto projevům pana Zemana čelit. On si nesouhlas vysvětluje jako odpor, proti kterému je nutno ostře vystupovat a všemi možným prostředky protivníka deptat a ponižovat.
Poučení je nerozšiřovat přímou volbu na další místa.
Na zahraniční obchod toto nešťastné konání prezidenta vliv mít nebude, obchodní jednání probíhají naštěstí na úrovních, kde chování prezidenta vliv nemá.