Pojďme bydlet spolu

Bydlení, to jsou místnosti, sousedé, ulice, kudy denně procházíme. Bydlení, to je naše osobní štěstí, sociální spokojenost, naše společenské propady a osobní dramata. Tak proč se bydlení redukuje jen na nemovitosti? Doprovodný text k výstavě Wohnungsfrage (Bytová otázka) začíná trochu jako manifest. A velký projekt, který sestává nejen z výstavy v berlínském pavilonu Haus der Kulturen der Welt, ale i z debat, přednášek a knih, skutečně trochu manifestem je: mluví a píše se o něm v celém Německu. Pojmenovává totiž skutečnosti, které jsou ve vzduchu a vzbuzují plíživé obavy.

Že totiž ve velkých městech je stále těžší najít kvalitní a dostupné bydlení, zvlášť pro lidi s podprůměrnými nebo nepravidelnými příjmy. Že byty se mění ve zboží a dobré čtvrti metropolí obsazují „non-doms“, ne-domácí – tedy bohatí lidé, kteří si kupují nemovitosti jako investici. Že dobře bydlet znamená často doživotně se zadlužit. A že by to celé mohlo být nějak jinak, kdyby se hrálo víc podle pravidel, jež by určovali obyvatelé.

Název projektu odkazuje ke knize Friedricha Engelse K bytové otázce, která vybízí, aby si dělníci „přivlastnili všechny životní a pracovní prostředky“. To může člověka s českou historickou zkušeností trochu iritovat. Přesto je výstava, která je k vidění do půli prosince, i pro nás dobrou příležitostí k ohlédnutí, co se skrývá za perfektní nabídkou realitních kanceláří.

Společenství budoucnosti

Paní Ellie, paní Doris i pan Hermann vypadají…