Důsledky provinčnosti

Jedním z důležitých vedlejších efektů teroru v Paříži je proměna geopolitiky. Útoky nabídly prezidentu Putinovi vystoupit z izolace, do níž ho zatlačila západní reakce na ruské zabrání ukrajinského Krymu. A ruský vůdce tuto šanci okamžitě využil: občanům Ruska oznámil, že jde válčit s vrahy, kteří zabili přes dvě stě Rusů v letadle nad Sinajem, a zároveň vyzval Západ k utvoření „velké koalice“, jež porazí společného nepřítele, Islámský stát.

Obětí tohoto překotného vývoje může být Ukrajina, ale také východní státy EU. Unie má už v lednu rozhodnout o tom, zda prodlouží, zmírní, nebo zruší sankce zavedené vůči Rusku po jeho útoku na Ukrajinu. Pokud by teď Západ výměnou za ruskou pomoc se Sýrií sankce opravdu zrušil, bylo by to přehlednou ukázkou toho, k jakým koncům vede provinční a krátkozraká politika zemí východní Evropy.

Když Francie a zejména Německo před půldruhým rokem de facto navzdory vlastním ekonomickým zájmům kývly na sankce vůči Rusku, bylo to hlavně kvůli tlaku Polska a pobaltských států, jejichž obavy z agresivního a rozpínavého Ruska se Západ rozhodl vyslyšet. Jenže poté, co ty samé země posílené o skupinu Visegrádu včetně Česka odmítly pomoci Německu s uprchlickou krizí, má teď Berlín o důvod méně vycházet jim vstříc. Náměstek polského ministra zahraničí Konrad Szymański sice Západ podezřívá, že ke zrušení sankcí jen „hledá výmluvu“, ale zapomněl dodat, že by ji hledal s mnohem většími obtížemi, kdyby bylo Polsko solidární a nezrušilo souhlas bývalé…