Dopisy

Dělají to taky

Respekt 46/2015

Článek s podtitulkem Lidé s postižením se konečně dočkali sexuálních asistentek je zavádějící již svým titulkem. Měl by znít „Muži s postižením se konečně dočkali sexuálních asistentek“. Nebo se budou sexuální asistentky věnovat také ženám? Možná se očekává, že postižená žena je tak vyhladovělá po erotickém kontaktu, že bude, ač třeba heterosexuálka, vděčna i za intimní kontakt s jinou ženou. Pak by to jistě, vzhledem k logice věci, mělo být v článku zmíněno.

Pokud to tak není a slovem „lidé s postižením“ jsou míněni pouze muži, což je pravděpodobnější, je to tristní. V kultivovaném médiu typu Respekt čtenáře takové genderové fiasko překvapí, zvláště u jinak skvělého autora s vyvinutým sociálním cítěním Petra Třešňáka. Otázkou zůstává, zda se jedná spíše o autorův nereflektovaný šovinistický automatismus, nebo o vědomé rozhodnutí, že pokud by v podtitulku užil slovo „muži“, nezněl by zdaleka tak humanisticky a právem by vyvolával otázku po erotickém životě postižených žen, kterou článek „o lidech“, tak jak je napsán, „elegantně“, respektive krutě opomíjí.

Petra Hůlová

Lék proti zmatku

Respekt 43/2015

Text pana Lindnera mě zaujal, stejně jako mé studenty, se kterými jsme v hodině společenských věd rozebírali smysl tohoto článku. Shodli jsme se na tezích o prospěšnosti výuky ZSV pro život společnosti. Za sebe však musím poznamenat, že v otázce učňovského školství, kde jsem dlouhé roky působil, jsou tyto myšlenky poněkud utopické.

Znalosti učňů bývají pod úrovní znalostí učících se žáků základní školy. Nemají většinou ponětí o tom, kdo je předsedou vlády, k čemu vlastně vláda je, jaká je funkce parlamentu, nemají žádné znalosti o smyslu voleb a volebních systémech, o Evropské unii ani nemluvě.

Byť jsem se snažil tato témata otevírat a velmi zjednodušeně vysvětlovat, se zaměřením na rozdíly mezi demokracií a totalitou, o jejichž existenci v našich dějinách jako by ani nevěděli, dospěla má snaha v překvapivý rezultát, když výsledkem studentských voleb, které jsem pro ně pořádal (v rámci skvělého projektu Člověka v tísni), bylo vítězství extremistických stran KSČM a DSSS. Často jsem si pak kladl otázku, zda není lepší tyto žáky nechat napospas své nevědomosti.

U studentů maturitních oborů na středních odborných školách a studentů gymnázií jsem se však setkal s porozuměním, a sem, myslím, patří Lindnerova úvaha. Studenti odborných škol jsou schopni orientace ve složitých aktuálních otázkách dneška a dokážou si vytvořit vlastní názor na základě vyhledání relevantních informací v médiích či na internetu. Obecně však sdílejí přejatý názor svých rodičů o nemožnosti změnit politickou situaci u nás.

Gymnaziální studenti jsou pak těmi, ze kterých se mohou stát informovaní voliči a aktivní občané. Na těchto žácích lze budovat lepší společnost. Jsou to studenti uvědomující si přednosti vzdělanostní společnosti a její dopad na kvalitu života v ČR i Evropě.

Uvádím několik jejich názorů, s jejich laskavým svolením, které demonstrují mou naději ve schopné samostatně myslící občany.

„Politici nechtějí, aby se obyčejní občané pletli do vládních záležitostí. Jde však o názor krátkozraký, po jejich odchodu by totiž jejich posty obsadili, jejich vinou, nevzdělaní občané.“

„My jsme přece ti, kdo tuhle zemi za chvíli povedou a budou rozhodovat o její budoucnosti.“

„Dnes již nelze změnit názory starších generací, ale my ještě můžeme získat objektivní pohled na aktuální dění.“

Viktor Johaník a jeho žáci ze Stojanova gymnázia Velehrad

Opravy

V minulém čísle v článku Poslední kapka o odstoupení premiéra a pádu rumunské vlády jsme mylně starostu bukurešťského čtvrtého okrsku C. P. Piedona uvedli jako primátora Bukurešti.

V rubrice Dopis z… jsme špatně uvedli název jihofrancouzského města, o němž je článek – správně zní Camargue.

V technologické příloze v článku Váš mobil na steroidech jsme v korekturách zaměnili bity za bajty.

Čtenářům se za chyby omlouváme.