Cameronův rituál

David Cameron konečně napsal dopis a předložil v něm Evropě ultimativní seznam reformních požadavků. Pokud s nimi uspěje, postaví se Cameron příští rok na oplátku do čela kampaně za setrvání Spojeného království v Evropské unii.

Následovalo pozdvižení, ovšem nikoli v evropských řadách. Proti čtyřem bodům vystoupila zhruba polovina konzervativních britských poslanců. Někteří je označili za „triviální“, jiní za „hodně naředěnou kaši“. Divit se pohoršení Cameronových euroskeptických spolustraníků nelze. Britský premiér dlouho tvrdil, že zásadně změní vztah Británie k Bruselu, naznačoval změny v evropských smlouvách, převádění pravomocí zpátky na národní vlády, kvóty omezující volný pohyb Evropanů. Pak objel šéfy členských států a zjevně celou věc ještě jednou promyslel. Výsledek ze všeho nejvíce připomíná průpovídku o vlku a koze, obou celkem spokojených, nažraných a celých.

Strach z eurozóny

Projděme si tedy v rychlosti, co nyní Britové oficiálně žádají. Zaprvé trvají na tom, že již nebudou členem „stále těsnější Unie“. Takto stanovený cíl je ovšem zakódován ve smlouvách a ty se rozhodně měnit nebudou. Británie tedy zřejmě vyjedná další z řady specifických národních opt-outů. Jde o symbolický akt, symbolika je nicméně důležitá a britská výjimka potvrdí existenci vícerychlostní Unie, však už dávno existuje. Dnes je jasné, že hlubší integrace bude pokračovat na půdorysu eurozóny, a je věcí každé členské země, jestli bude chtít být u toho. Pro Česko je důležité, aby…