Smrtka se sirkami
Hudební skladatel David Lang představil v Praze své pašije bez Ježíše
Žádné jiné téma mě nezajímá tak jako smrt,“ říká s lehkým úsměvem newyorského intelektuála skladatel David Lang. „Hudba umí zachytit emoce, které slovy nedokážeme pojmenovat, a v tomto ohledu pokládám smrt za největší mysterium,“ pokračuje a kulisy robustního Národního památníku na pražském Vítkově, kde právě probíhá zkouška jeho oratoria The Little Match Girl Passion, dodávají oněm slovům až morbidní nádech. Tak jako v mnoha Langových skladbách i ve zdech monumentu připomínajícího českou státnost člověk cítí především přízraky mrtvých i smrt samotnou, jež se snaží promlouvat k živým.
Uvedení Pulitzerovou cenou ověnčené skladby v podání špičkového vokálního souboru Theatre of Voices se minulé pondělí stalo jedním z vrcholů právě probíhajícího festivalu Struny podzimu. I když atmosféra smuteční síně sugestivnímu pojednání Andersenovy pohádky o děvčátku se sirkami svědčila, Langův přístup ke smrti je přece jenom civilnější. Cítit to je také z filmu režiséra Paola Sorrentina Mládí, jehož hlavní postavě – apatickému stárnoucímu skladateli Fredu Ballingerovi – psal Lang hudbu přímo na míru. „Zajímá mě, jak vědomí konečnosti lidi spojuje. Sám bych chtěl vědět, co se mi stane po smrti. Myslím na to takřka denně,“ konstatuje už bez ironie osmapadesátiletý tvůrce, jenž se narodil matce, která do Spojených států uprchla z nacistického Německa, a historii jehož rodiny silně poznamenal holocaust.
Lang používá rytmické vzorce, jež zpopularizoval minimalismus,…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu