Komu vadí vlk

Předminulé úterý se Pavel Jankech rozhodl využít slunného říjnového rána a vyrazil – letos možná naposledy – na houby. Na Českolipsku žije celý život, šel tedy najisto a borovicový les nedaleko vísky Brenná ho nezklamal. V momentě, kdy do košíku ukládal další dokonalý hřib, jej do nosu praštil mimořádně silný zápach. Následoval stopu až na nedaleký kopeček – a na jeho vršku košík vzrušením málem upustil. V jehličí tam mezi stromy ležela mohutná šedobílá mršina. Chundelatá srst zvířete byla zplihlá a na břiše, kde zřejmě krvácelo, ji už zhusta ovládali červi, přesto pan Jankech coby dlouholetý myslivec nepochyboval. „Vypadalo to jako vlk,“ vypráví smutně šedesátník. Záměnu se psem vyloučil kvůli hrubší srsti a široké lebce, navíc dobře věděl, že se vlci v oblasti nedávno po letech zase objevili – a také že jsou přísně chránění. Na místo tedy přivolal ochránce přírody a spustil tak vůbec první pátrání tohoto druhu, jaké kdy Česko zažilo.

První v zemi

Pavel Jankech do té doby viděl vlka pouze v zoologické zahradě. Právě ve svém rodišti, konkrétně v okolí městečka Doksy, k tomu měl nicméně v poslední době teoreticky příležitost i ve volné přírodě. Stejně jako v celém Česku tu sice byli vlci koncem 19. století vybiti, právě v Máchově kraji se ale vloni pomocí fotopastí poprvé podařilo prokázat, že potomci někdejších predátorů ke zdejší krajině pocítili dostatečnou důvěru na to, aby se tu opět zkusili usadit. Lesnaté území bývalého vojenského újezdu si podle ekologů v…