Příběh projektu 523

Počátkem sedmdesátých let se v jedné z pekingských laboratoří začaly pokusné myši a opice nakažené malárií zotavovat poté, co jim vědci podali výtažek z běžné byliny proslavené hořkou chutí – pelyňku ročního. Jenže po nějaké době se myším a opičím pacientům zase přitížilo a vypadalo to, že i tento pokus skončí jako stovky předchozích nezdarem. V ten okamžik se jedna členka týmu znovu obrátila ke zdrojům, z nichž spolu s kolegy čerpala – k tradiční čínské medicíně. Západní kolegové té doby by se možná nanejvýš shovívavě pousmáli, Tchu Jou-jou naopak vzala vážně jedinou větu o horečce ze souboru doporučení pro potíže těla i ducha vydaného na přelomu 3. a 4. století našeho letopočtu. Taoistický myslitel a lékař Ke Chung tehdy nabádal pacienty, aby užívali výtažek ze svazku bylin louhovaných ve vlažné vodě. Vědecký tým Tchu Jou-jou do té doby testoval výtažek z rostlin sušených a louhovaných ve vodě horké. Rada putující přes propast staletí se nakonec ukázala být klíčovou ingrediencí pro vědecký průlom, na jehož konci byl lék zvaný artemisinin, dodnes nejúčinnější metoda boje s malárií, a minulé pondělí také Nobelova cena za fyziologii a medicínu pro Tchu Jou-jou.

Okamžik triumfu ale musel mít před čtyřiačtyřiceti lety pro Tchu Jou-jou hořkosladkou příchuť. V Číně právě vrcholila Maova kulturní revoluce, v níž se z vědců stali nepřátelé lidu, následkem čehož se její vlastní manžel inženýr ocitl v nápravném táboře pro intelektuály. A zůstává hořkosladký dodnes, byť ona sama by…