Dopisy

Facka, která pohnula Prahou 8

Respekt 41/2015

Marek Švehla napsal svůj sloupek v dobré víře ve zpravodajství MF DNES. Kdyby se událost skutečně stala tak, že ředitel káral kluka, ten mu odsekl „od tebe to sedí“ a dostal pohlavek, pak by nebylo co řešit. Takto se s učitelem nemluví. A to by byl konec příběhu.

Jenže ze žádných podkladů nevyplývá, že by žák řediteli vyzývavě tykal. V původní stížnosti matka přiložila popis podle svého syna: na ředitelovo nadávání do blbců odpověděl: „Jo, vážně?“ – a už ji schytal. Ředitel Miroslav Koranda to při prošetřování uznal jako pravdivý popis. Tak to uzavřela i Česká školní inspekce ve své zprávě z dubna. Nejde tedy o slovo proti slovu, ale o shodné výpovědi.

Až dodatečně přišel ředitelův přítel, výchovný poradce Martin Slabý, s tvrzením, že kluk provokoval drzým tykáním. MF DNES to převzala jako fakt. Nezeptala se ani matky, ani žáků ve třídě, ani školní inspekce (reportéři to udělali až ve vydání ze 7. října, kdy připustili, že věc se mohla seběhnout i jinak – poté, co týden prodávali kauzu jako „odvolání za pohlavek“).

Komise Prahy 8 pro školství byla vůči stížnosti zpočátku skeptická. Jenže z podkladů zjistila, že ředitel podle zprávy školní inspekce nadává žákům do debilů a hovad. Tomu, kdo se ozval, dal ránu do hlavy (pohlavkem se dá označit lehký záhlavec, ale ne šlupka, po níž klukovi odletí brýle). Na jednání komise za sebe ředitel poslal výchovného poradce Slabého, který věc bagatelizoval coby běžnou praxi a jako řešení navrhl, že ředitel už nebude ve třídě učit… To již členové komise vytřeštili oči.

Marek Švehla píše, aby Praha 8 dala Korandovi šanci. To se ale stalo: komise v květnu navrhla řediteli diskrétní opuštění funkce. Nereagoval nijak. Rezignoval minulý týden, kdy začaly vyplouvat další zprávy školní inspekce z let 2014–2015: jsou celkem čtyři a všechny shledaly stížnosti různých rodičů jako důvodné. Zpravodajství reportérky MF DNES Ivany Karáskové o „odvolání za pohlavek“ by proto mohlo sloužit jako případová studie pro studenty žurnalistiky. Jen asi nikoli na téma pravda nebo láska.

Tomáš Němeček,

právník, novinář a nestranický zastupitel na Praze 8 – člen komise pro školství

České švejkyně

Respekt 41/2015

Jakákoli debata o čemkoli přece nemůže vsadit na rétoriku, že těm, kterým se nelíbí současné zákony, jsou „nuceni lhát“ (ó, jaké to drama – vydá i na podtitulek), protože v českém zákoně prý není možnost vyhnout se zákonu z důvodu „já to (ne)chci“. Tolik tedy k rozhovoru s lingvistkou Janou Valdrovou. K přechylování bych zmínil něco, čemu se, podobně jako u zákonů, říká duch. Slovo může být logicky a gramaticky správně, přesto neodpovídá duchu jazyka. Takovým slovem je například hojně užívané slovo Česko.

Jakub Holovský

Upřesnění

V rozhovoru minulého čísla s lingvistkou Janou Valdrovou s titulkem České švejkyně v první otázce uvádíme čtyři podmínky, za kterých žena může nepřechylovat své příjmení. Náboženský důvod v matričním zákoně uveden není, místo něj je to důvod národnostní.

Martin Vysoký

Musím vzdát velký respekt článku Fareeda Zakarii Pro koho jsme v Sýrii i článku autorů Soboty a Šimečky o Sýrii (Operace Sýrie) v aktuálním čísle Respektu. O to víc nesouhlasím s článkem Poučení ze Stalina stejného autora (pana Šimečky). Myslím, že čtenáři Respektu si nezaslouží, aby jim byla předkládána víc propaganda a účelové zkreslování situace místo faktů, i když chápu, že pan Šimečka nemá Putina rád. Já zase nemám rád zkratkovité používání nadávky diktátor u vládců, kteří třeba mají autoritativní sklony (jež nepochybně Asad, Putin, ale i Erdoğan a saúdskoarabský král nebo katarský emír mají). Kde autor bere přesvědčení, že valná většina Syřanů prchá před Asadem, nevím (zajímal by mě zdroj té informace), podle mě prchá většina Syřanů před válkou a bombardováním. Neuvěřitelných krutostí se dopouštějí všechny strany konfliktu bez rozdílu. Na to, kdo tu válku vyvolal, dává odpověď článek pana Zakarii. A rozhodně to v tomto případě nebylo Rusko, jak se nám pan Šimečka snaží podsunout. Naopak, vlnu uprchlíků jsme si do velké míry způsobili sami, finanční, vojenskou a politickou podporou opozičních skupin, které nejsou o nic více demokratické než současná vláda. Tyto síly vyvolaly syrskou válku, následně odhodily i zbytky těch vlastností, které bychom u nich rádi viděli, a tu válku prohrály. Což je dobře, protože jejich vítězstvím by se množství uprchlíků zvětšilo. Dneska „demokratická“ opozice neexistuje. A Asad je legitimní vládce, i když se nám to nelíbí, a jedině přes něj vede cesta k míru v Sýrii. Klíčem k uklidnění situace v Sýrii je naše rozhodnutí, jestli je pro nás cennější mír v Sýrii, nebo konfrontace s Ruskem. Pokud zvolíme první variantu, tak v rozporu s článkem si myslím, že Putin s pár desítkami letadel, syrskou armádou a podporou Západu a Íránu je schopen zajistit v Sýrii mír. Podporu ropných monarchií Zálivu si určitě nezíská.