Poučení ze Stalina

Minulé pondělí mohli i zatvrzelí skeptici na chvíli podlehnout naději. Ruský prezident Vladimir Putin vyzval v projevu v OSN Západ, aby se s ním spojil v boji proti Islámskému státu, stejně jako se kdysi Britové a Američané spojili se Stalinem proti Hitlerově Německu.

Už o několik dní později však museli všichni chtě nechtě uznat, že naděje byla planá. Ukázalo se, že bomby ruských letadel v Sýrii nepadaly na území ovládané Islámským státem, ale do oblastí povstalců, kteří (s podporou Američanů) bojují proti armádě prezidenta Bašára Asada. To přinutilo USA, Británii, Francii, Turecko a další země už v pátek k prohlášení, že ruské nálety „podporují nárůst extremismu“.

Pro Evropu z toho plyne, že válka v Sýrii jen tak brzy neskončí. Putin nejenže není schopen zajistit v Sýrii mír s těmi pár desítkami letadel, která tam vyslal, a pomoct tak Evropě zastavit proud uprchlíků, ale ani se o to nesnaží. On sám to ostatně řekl jasně: na otázku americké televize CBS, zda je jeho cílem udržet Asada u moci, odpověděl: „Máte pravdu.“

Cena za pasivitu

Běžný Evropan nemůže porozumět nesmírně složité situaci v Sýrii, jedna věc je však srozumitelná lehce: valná většina Syřanů utíká do Evropy před Asadem a jeho armádou, která se dopouští neuvěřitelných krutostí na civilním obyvatelstvu. Tentýž Asad je však podle Putina legitimním vládcem, s nímž se Západ bude muset dohodnout.

Bylo už mnohokrát napsáno (i na stránkách tohoto týdeníku), že válka v Sýrii je mimo jiné důsledkem…