Česká pomoc

Zůstávají mimo větší pozornost zdejší společnosti, ačkoli by se měli dočkat minimálně přijetí u premiéra Bohuslava Sobotky. Desítky českých dobrovolníků pomáhají v různých koutech střední Evropy řešit uprchlickou krizi.

Mimo pozornost

Vděk by jim měl projevit každý, bez ohledu na to, jestli tu chce nebo nechce imigranty. Jedna věc je totiž zřejmá. Pokud by se v našem regionu nikdo nepostaral o desítky tisíc lidí, kteří jsou unavení, nervózní, vyděšení, často promočení od deště a vyhladovělí, hrozilo by, že se rozpoutají desítky násilných střetů, jež by mohly přerůst i v něco vážnějšího.

Řada zemí, hlavně ty postkomunistické, nebyla na takovou situaci připravena, takže věnovaly více energie na armádní či policejní kroky, aby zajistily svou bezpečnost. Jakmile však začal narůstat počet uprchlíků, bylo jasné, že bude nutná i humanitární péče. V tu chvíli se z mnoha zemí přihlásili dobrovolníci, kteří vyrazili na nejexponovanější místa pomáhat. Někdy jsou to studenti, jindy zase zaměstnanci, kteří si vybrali dovolenou. Mnozí se ani vzájemně neznají, svolali se přes Facebook. A protože se kolem jejich pomoci šíří fámy, je třeba připomenout, že spousta z nich pomáhá zadarmo.

Nejde přitom vůbec o odpočinkovou práci. Kromě toho, že žijí v nepohodlí a pracují téměř neustále, jsou vystaveni i psychicky náročným momentům. Jen těžko vás může nezasáhnout pohled na nekonečný proud vyčerpaných lidí, které navíc často doprovázejí ještě unavenější děti.

Poslední dobou se bohužel v Česku množí snaha zesměšnit každého, kdo má chuť nějak pomáhat. Nebo potřeba ukazovat záběry na nepořádek v místech, kudy běženci procházejí. Možná i proto se zatím nenašel žádný reprezentant státu, který by výrazně a oficiálně dobrovolníkům poděkoval. A to je chyba.

Malý zázrak

Tito lidé nejen že zlepšili obraz naší země, ale jak už bylo řečeno, pomáhali a stále pomáhají tlumit potenciální konflikt, který by mohl ohrozit i nás v Česku. Německá kancléřka Angela Merkelová i německý prezident Joachim Gauck s příchodem prvních větších skupin uprchlíků do Německa okamžitě ocenili pomoc dobrovolníků i nevládních organizací, jako je třeba Červený kříž. S řadou z nich se osobně setkali, aby dali jasně najevo, že si uvědomují, jakou zásadní pomoc státu poskytují.

I díky nim jsme svědky malého zázraku, jak Evropa zatím exodus zvládá. A myslíme tím primárně onu stránku pomoci. Pravda, největší tíha leží na Německu a Rakousku (pokud je řeč o našem regionu), ale i tak je třeba Evropany ocenit.