Poslední varování

Megaskandál německé automobilky Volkswagen neodstartoval žádný evropský kontrolor, neodstartoval ho ani americký regulátor EPA, jak se někdy tvrdí. Na počátku průšvihu stál výzkum soukromé společnosti Mezinárodní rada pro čistou dopravu (ICCT) prováděný ve spolupráci s West Virginia University. Dieselový pohon je ve Spojených státech popelka a iniciativa měla za cíl demonstrovat jeho úžasné ekologické možnosti. Nakonec ovšem ukázala pravý opak – jak víme, vědci odhalili značné rozdíly mezi chováním motorů v testovacím režimu a ve skutečném provozu a Volkswagen musel s pravdou ven. S pomocí softwaru, k němuž nemá nikdo přístup, dosahoval při testování až čtyřicetkrát nižší úrovně zplodin oxidů dusíku než za běžné jízdy. Technické podrobnosti problému dobře vysvětluje článek týdeníku The Economist na str. 17–22. Skutečnost, že za odhalením podvodu, jenž může automobilku dovést na pokraj krachu a rozkývat zároveň celý německý automobilový průmysl a s ním evropskou ekonomiku, nestojí státní regulátor, však není náhoda.

Problém má totiž vedle technického také institucionální rozměr. Není to dávno, kdy se celý svět pohoršoval nad obřími bankami, jež dorostly takových rozměrů, že si nikdo nemůže dovolit jejich bankrot. Když na pokraj bankrotu skutečně došly, byla výsledkem finanční krize a následná hluboká recese, z níž se speciálně Evropa nedostala dodnes.

Automobilový průmysl má podobné rozměry – v Německu se jedná o zhruba 25 procent tamní ekonomiky. Samotný Volkswagen má…