Umění zvládám na plátně i na ledě

Ve 33 letech jste odjel do neznámého prostředí, co vás na České republice lákalo?

Hrál jsem NHL za Detroit, potom dlouho v Německu, Finsku, Rakousku a naposledy v irském Belfastu. Kromě Česka jsem dostal nabídku i ze Švýcarska, ale věděl jsem, že tady je jedna z nejlepších ligových soutěží v Evropě a Češi jsou chytří a skromní hokejisté, v NHL jsem trénoval například s Dominikem Haškem. Taky jsem znal trochu Prahu. Chtěl jsem poznat novou kulturu a naučit se nový jazyk. I když je čeština těžká, snažím se zvládnout alespoň základy, pro mě to je součástí respektu vůči vaší zemi.

Jaký máte zatím nejsilnější zážitek v Praze?

Náplavka. Ani jsem nevěděl, že něco takového existuje. S kluky z týmu jsme se šli podívat k řece a slyšeli jsme zpěv a viděli spoustu lidí, takže jsem se s nimi samozřejmě hned začal seznamovat. Ale nijak to tady nepřeháním a ani moc nepiji, sezona je dlouhá. Soustředím se na hokej a malování.

Malování je po hokeji vaším druhým životem, jak jste se k němu dostal?

Vždycky jsem měl k umění blízko, můj děda byl olejomalíř. Ale já jsem to v sobě probudil až v 27 letech. Jako hokejista totiž ráno vyrazíte na trénink, zacvičíte si a třeba v jednu odpoledne jste volný – a začíná normální život. Pokud ještě nemáte rodinu, můžete celý den popíjet, hrát Xbox nebo chodit za holkami. A mě to najednou přestalo bavit. Tak jsem si koupil plátno a barvy a začal…