Německá cesta k vykoupení

Ze čtyř milionů syrských mužů, žen a dětí, kteří utekli ze své země, chce Obamova administrativa příští rok přijmout deset tisíc. Británie oznámila, že přehodnotí svůj postup a v příštích pěti letech umožní přesídlení dvaceti tisíc Syřanů. A pak je tu Německo, kam jenom letos dorazí odhadem osm set tisíc žadatelů o azyl – více než do celé Evropy v roce 2014.

Možná byste čekali, že německá velkorysost najde své následovníky nebo že si alespoň vyslouží pochvalu. Ne tak docela. Někteří evropští politici neváhali a začali Německo kritizovat za porušování pravidel Evropské unie, za to, že se stává magnetem, který přitahuje další přistěhovalce, a že zvyšuje riziko infiltrace ze strany džihádistů. Maďarský premiér Viktor Orbán tvrdí: „Dnešní problém není problémem Evropy, je to německý problém.“ Marine Le Penová, šéfka francouzských populistů, prohlásila na mítinku své strany, že „Německo si nejspíše myslí, že jeho obyvatelé už k ničemu nejsou, a pravděpodobně chce snižovat mzdy a prostřednictvím přistěhovalectví pokračovat v najímání otroků“. Téměř jistě se jednalo o záměrnou, podlou narážku na nacistickou politiku nucených prací v průběhu druhé světové války.