Den apatykáře

Nejsem ranní ptáče, musím se však pohnout, pilulky čekají. Je před sedmou, liduprázdné město se probouzí. V apatyce jsem na skútru coby dup. Hufnágl už čeká, nese bednu s léky: To je doba, než se na té rachotině přivalíš! Smějeme se, den začíná dobře.

Paní Kusová se svou kamarádkou stojí před lékárnou. Vyprávějí o svých neduzích, pozorně naslouchám. Pane magistře, jako vždycky, dvakrát Tums pro manžela a ty pálivý bonbony pro mě, radši dvakrát, on mi je ten pacholek vždycky vybere. A ještě šaratici, můj muž přestal pít pivo a teď mu chutná šaratice, nezbláznil byste se z něj?

Rychle vybalit bedny, nalepit cenovky a uložit krabičky do regálů. Marcelka mi vaří čaj, jako vždy na něj zapomínám, je z něj tmavý odvar. Tisknu účetní sestavy, lepím doklady a kontroluji recepty na přípravu magistraliter. Přivezli suroviny, řidič nadává, opravuje se most, auta se přes město plouží.

Přichází pán s aktovkou, opírá se o pult, je mu viditelně zle. Nalévám mu vodu a nabízím změření tlaku. Uklidňuje se a laborantka Verča se o něj stará, vysvětluje úskalí zvýšeného tlaku. Pán moc neposlouchá a přemýšlí. Pak se zeptá: A můžu na to pivo? Vysvětlujeme, že by to nebylo dobré, tlak má vysoký, doporučujeme návštěvu lékaře, mrzutě odchází.

Odbíhám do přípravny a míchám mastičky. Vážím přesně na lékárnických vahách, dělá mi radost, když se daří. Připravuji objednávky, všechno hned nemáme, léků jsou desítky tisíc. Přichází paní s receptem z pražské nemocnice, její léky přivezou kolem jedné. Potřebuje je hned, cytostatikum na léčení rakoviny, které na skladě není běžně. Zatracené zdravotnictví, byla jsem ve dvou lékárnách a nikde nemají! Vysvětluji, že lék mají na skladě tam, kam si pro něj pravidelně někdo přijde, je drahý a odpoledne tu je, paní nespokojeně odchází.

Mladá obézní paní s léky na tlak. Ptá se, proč je má užívat? Nemůžu jí rovnou říci: hubněte, přesto vysvětluji, co má dělat, aby jich nemusela brát tolik. Neposlouchá, doplatek devadesát korun ji zjevně rozladil. To je hrozné, u veterináře po mně chtěli dvě stě padesát, máme nemocného labradora, a teď ještě platím u vás!

Pro dalšího pacienta nemáme silné analgetikum. Vysvětluji mu, že je výpadek v dodávkách. Léky jsou u nás o dost levnější než v Německu, tak si někteří lékárníci zařídili distribuci a vozí léky za hranice, honosně se tomu říká redistribuce. Proto jsou v Česku některé léky nedostatkové. Státním úředníkům nevadí, že na to doplatí pacient.

Volá paní Drobná, kolik stojí to na hubnutí, co bylo včera v reklamě v televizi? Přiznám se, že nevím, na televizi se dívám více na sport než na reklamy. Slibuji, že se dnes na televizi dívat budu. Odbíhám k přípravě čípků, hmota se nesmí přehřát, jinak se čípky nezformují. Dobře to dopadlo, Verča je pohlídala. Je poledne, hltám rohlíky se salámem a vařím si kafe, co jsem dopoledne nestihl.

Zpracovávám dodávky léků, za chvíli je tu Hufnágl s bednami. Rychle tisknu vratku na nedodaný lék a už chvátám k frontě, která se mezitím vytvořila. Vysvětluji dávkování, nalévám vodu na zapití, vysvětluji cestu do nemocnice… Cizinec s bolestmi, konverzuji německy a anglicky, hodiny cizího jazyka zadarmo a v pracovní době! Probírám se balíkem receptů, posílám objednávky. Vypít studené kafe, nesvítí světlo nad vchodem, na stole se mi nahromadila pošta, nabídky nových přípravků, zpráva o ukradeném razítku místního doktora… Kontroluji recepty, čísla pojištěnců, číslo ordinace, datum, podpis a jméno lékaře, počet vydaných krabiček, dávkování a pojišťovnu. Zabere mi to desítky minut, retaxace je nutná, nikdo není dokonalý.

A rychle dodělat čípky. V lednici pěkně ztuhly, vkládám je do krabiček a popisuji. Volají vodárny, zítra dopoledne nepoteče voda, nebudeme tedy destilovat. Je před šestou, jdu zapsat do trezoru výdej omamných látek. Volá zubař, potřebuje na zítra anestetikum, rychle objednávám. Na věži kostela bije šest. Vyměnit žárovku nad vchodem a pak na skútru domů. Čekají mě tři vnoučata, hrajeme si na piráty! Na televizi a paní Drobnou jsem zapomněl, snad zítra!

Vladislav Jeřábek,

soukromý lékárník