0:00
0:00
Kultura6. 9. 20152 minuty

Trashion

Astronaut

Stephanie si na Willa musela počkat. Trvalo celých deset let, než nasbírala deset tisíc plastových placiček, jimiž se v některých zemích zavírají pytlíky s chlebem. Teprve pak si z nich ušila svatební šaty. Jelikož některé kousky plastu byly modré,  předpokládáme, že je všechno dobré, a jestli neumřeli, žijí tam (v Austrálii) dodnes.

Brie je chudobná dívka z LA, kde žije se svou invalidní matkou. K jídlu mají jen toastový chleba s majonézou, a kde vzít na šaty na maturitní ples? Jistěže, ušila je z kovových oček, co se za ně otevírají plechovky s kolou. Sesbírala jich pár tisíc, svázala je černou nití a vznikl večerní model, který trochu připomínal drátěnou košili. Naštěstí ne zase tolik, takže Brie byla na plese ze všech nejkrásnější.

↓ INZERCE

Julia Genatossiová vůbec chudobná není. Naopak, vede se jí docela dobře od té doby, co založila společnost Monsoon Vermont, jejíž filozofií je dělat z odpadu zboží. Jelikož odpad se sbírá na ulici, v tomto případě na ulicích Jakarty, a zboží se prodává, v tomto případě útlocitným obyvatelům bohatého severu, vypadá to na docela dobrý kšeftík.

Všechny tyto příběhy se šťastným koncem se skutečně staly a lze je dohledat ve světovém tisku. Společné mají jedno – trashion. To je právě povyšování odpadu (trash) na šaty a doplňky (fashion), které je teď tak oblíbené. Trashion designérky různé úrovně dokážou šaty udělat v podstatě z čehokoli: z obalů od mentosek, z igelitek a ze starší klávesnice.

Trashion se ovšem od fashion liší. Příběhy…

Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.

Online přístup ke všem článkům a archivu

Články i v audioverzi a mobilní aplikaci
Možnost odemknout články pro blízké
od 150 Kč/měsíc