Fotograf číslo 001

Ze všeho nejvíc jsem selfmademan,“ tvrdí o svém fotografickém vzdělání Pavel Dias. Oblečený v khaki košili s krátkým rukávem sedí na gauči svého nevelkého bytu na pražských Vinohradech a co chvíli si na nose posunuje brýle, které zvětšují jeho beztak výrazné a živé oči.

Bylo to v roce 1961, kdy vyloučeného studenta kamery a talentovaného fotografa Diase oslovil mladý docent Ján Šmok, zda by nenastoupil na pražskou FAMU do nově otevřeného oboru umělecká fotografie. Šlo o vůbec první možnost studovat v Československu fotografii na vysoké škole a Dias se stal historicky prvním – a v ročníku i jediným – studentem. FAMU zdaleka nebyla na výuku připravena a vše se mezi ním a pedagogy ladilo za pochodu; o tři roky později však Dias absolvoval a prošlápl tak cestu tuzemské vysokoškolské výuce fotografie.

O to více je zarážející, že tento fotograf s imatrikulačním číslem 001, výjimečně citlivý dokumentarista a průkopník humanistického přístupu v tehdejším Československu, se své první a opravdu důstojné knižní monografie dočkal až v sedmasedmdesáti letech. Sám už pomalu v něco takového přestal doufat. Skromného tvůrce k ní postrčili a projekt do finále dotáhli dva jeho o více než generaci mladší studenti z FAMU, kam se v devadesátých letech vrátil coby učitel.