Šest set let s kacířem

Česká historie asi neměla osobnost, k níž bychom se vztahovali tak vášnivě jako k Janu Husovi, od jehož smrti uplyne za týden 600 let.

Karel IV., Komenský, Masaryk nebo Havel mu mohou úspěšně konkurovat ve společenském významu, ale Husův příběh přináší jedinečnou výzvu, kterou si každá doba vykládá vzrušeně a po svém.

Příliš subjektivní

Husovo poselství žije více než půl tisíciletí hlavně proto, že je nadčasové a trvalé. Kněz a univerzitní mistr žil v době, kdy se tehdejší nejdůležitější instituce nacházela v hluboké krizi. Církev se rozpadala kvůli nejasné vládě tří konkurujících si papežů. Nepokrytě oškubávala věřící, byla nedůvěryhodná a zkorumpovaná. Český kazatel ji chtěl reformovat, nebál se to říkat nahlas a své názory obhajovat před soudem. S jasným vědomím, co mu hrozí, odmítl kritiku odvolat a raději zemřel v plamenech.